Založ si blog

Když mobily nebyly, ani ty internety. . .

Cestopis na pokračování… Z nového cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU, jehož cestopisná a duchovní rovina se prolne před branami skutečného i mystického Damašku.

 

V podvečer při krásném západu slunce nad angolskými horami přicházíme do městečka Opuwe. Je to malá, ospalá díra uprostřed ničeho, ale je tady kemp, a to přímo v centru města, dá-li se to městem nazvat. Majitelem kempu je sympatický Němec, což je v regionu obývaném zejména Herery dost zvláštní. Jmenuje se Bruno, pochází z Dortmundu, ale žije tady už 22 let. Má radost z naší přítomnosti, takže okamžitě otevírá tři neodolatelně orosená piva. Takové orosené pivko po celodenní chůzi vyprahlou buší, to je panečku zážitek. Jen aby to nedopadlo jako včera.

V průběhu večera zjišťujeme, že Bruno je, podobně jako Luis, velký milovník černošek a zejména Himbek. Říká, že Himbky z nedalekého okolí chodí do města za prostitucí a on jejich služeb rád využívá. Seznamuje nás s historií místa a upozorňuje, že příští týden tady budou volby, a to prý bude lepší zůstat v kempu a nechodit mezi černochy. Normálně jsou prý v pohodě a soužití s několika bělochy, kteří se tady usadili, je klidné, ale při hromadných akcích občas někdo dostane chuť nakopat bílou prdel. A pak už to jde ráz na ráz, davová psychóza na začátku a několik mrtvých na konci celé atrakce. I my jsme v Africe dávno zjistili, že města jsou mnohem nebezpečnější než odlehlá území domorodých kmenů.

Bruno si nás oblíbil, a tak si můžeme v kempu postavit stan zadarmo a ještě máme každý večer zajít k němu na pár piv. Příjemný člověk v příjemném místě, to je krása. Ráno Míša navrhuje, že bychom měli dát po delší době vědět rodičům, že jsme na živu. Zní to trochu divně, dnes člověk pošle odkudkoli esemesku nebo zavolá. Ovšem píše se rok 2004 a pokrytí mobilním signálem je v Africe minimální. Některé země jej ještě nemají vůbec, například Mauretánie, Čad, Mali, Burkina Faso, Malawi, Súdán, Gabon, Středoafrická republika a další. Na ostatních územích je signál většinou pouze v hlavním městě nebo několika největších městech.

S internetem je to podobné. Buď v zemi neexistuje vůbec, nebo jen v luxusních hotelech pro zbohatlé černochy typu samozvaných generálů, masových vrahů a vykradačů mezinárodních pomocí Africe. Stává se tady, že o sobě nemůžeme dát vědět někdy i několik měsíců. Zní to velmi podivně, ale ještě před několika lety mobily vůbec nebyly a internet byl rodící se výsadou zemí na západ od Česka. Když jsem v osmnácti letech cestoval s malagašským kamarádem, který studoval v Čechách, Nirinou Razafindrakotou, po Madagaskaru, mobil jsem ještě vůbec neměl a internet na Madagaskaru prostě nebyl. Domů jsem poslal jen pohled. Ten došel tentýž den, co jsem se po měsíci vrátil.

Když jsme se Štrůdlem cestovali v devatenácti letech stopem do Indie, mobily jsme už sice měli, ale nechali jsme je doma. V té době byl mobil něco vzácného. Například do školy, do hospody nebo na nákup se mobil s sebou nebral. No a na cestu do Indie už vůbec ne. V té době byl mobil spíše pracovním nástrojem a většina lidí u nás jej stále ještě neměla. Internet už v Indii sice měli, ale byl tak pomalý, že za hodinu sezení u  počítače to leckdy ani nenačetlo příchozí maily. O nějakém odeslání mailu nebyla ani řeč.

Když jsme o sobě chtěli dát vědět, využívali jsme služby pouličních telefonistů. V té době, v roce 1999, sedávali v Indii na ulicích chlapíci se starým telefonem, pevnou linkou, s kabelem vytaženým z domu. Telefonistovi jste nahlásili, do které země chcete volat, on si v ceníku našel sazbu za minutu, vzal do ruky stopky a odstartoval hovor. Zajímavé bylo, že hovor byl účtován až po deseti sekundách. Do deseti sekund se to považovalo za nezdařené spojení. Záměrně jsme proto volali domů, když byli rodiče v práci, a na záznamník jsme v rychlosti nadiktovali, kde jsme, kam míříme a že jsme v pořádku. Vždy jsme to zvládli do deseti sekund, a tak jsme v Indii za telefonát domů nikdy nezaplatili.

Když jsem v roce 2000 cestoval sám po indickém Ladakhu a Kašmíru, nebyli tam ani tito telefonisté, takže jsem za celou několikaměsíční cestu poslal pouze pohled. Bohužel nedošel, což se v té době stávalo také velmi často.

Jednou jsem také z Asie poslal balík. Se Štrůdlem jsme si koupili buben a nějaké další věci a taky jsme se chtěli zbavit zimních bund, které jsme potřebovali ještě v Íránu, ale v Indii už ne. Balík poslaný lodí, byl za třetinu ceny balíku poslaného letecky, takže volba padla jednoznačně na loď. Úředník na poště nás ovšem varoval, že doručení je tak padesát na padesát. Šli jsme do rizika. Balík opravdu dorazil do Čech, a to za osm měsíců, kdy už jsme byli čtyři měsíce doma. Na balíku bylo tolik razítek a exotických pečetí, že jsem si krabici musel nechat na památku. Bůh ví, kde všude ten balík byl. V Opuwe není ani signál, ani internet, je tady ale malá pošta. Posíláme tedy pohled a žehnáme mu, aby byl doručen. Dnes už ale víme, že se ztratil někde na hlavní poště v Zambii.

 

Pokračování příště…

 

(Mnoho dalších zážitků z dvouleté cesty stopem napříč Afrikou jsme zachytili v naší nové knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Text má mimo jiné dvě základní roviny – cestopisnou a duchovní – které se potkávají před branami skutečného i mystického Damašku.)

Kyselá káva, všude AIDS a hrozné vedro. . .

14.12.2016

Válečné zóny jsme překonávali na střechách humanitárních kamionů nebo kamionů se zbraněmi a municí, někdy tak záhadně promíchaných, že nebylo jasné, co vezou, na čí straně stojí viac »

Africká deziluze

09.12.2016

Žena je do půli těla nahá, omotána do hrubé deky. Povislá prsa má zdobená jizvovým tetováním, které přechází až na záda. Na nohách zvoní měděné kruhy. Je špinavá, zaprášená, viac »

Uraženi exotickým ostrovem

01.12.2016

Z nového cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU, jehož cestopisná a duchovní rovina se prolne před branami skutečného i mystického Damašku. Brzy ráno vyrážíme na ostrov, který viac »

zemetrasenie, seizmológ,

Panamu zasiahlo zemetrasenie, v metropole sa triasli mrakodrapy

20.02.2017 22:18

Silno pociťované zemetrasenie otriasalo mrakodrapmi v hlavnom meste Panamy a vynútilo si evakuáciu niektorých budov.

Herbert Raymond McMaster

Trump si za bezpečnostného poradcu vybral generála McMastera

20.02.2017 21:35

Americký prezident Donald Trump si ako nového poradcu pre národnú bezpečnosť vybral generála Herberta Raymonda McMastera.

Marián Tkáč

Matica sa podpísala pod škandalózne video

20.02.2017 20:00

Ustanovizeň, ktorá by mala budovať povedomie národa, namiesto toho pustila na verejnosť video, z ktorého cítiť obhajobu fašistického Slovenského štátu.

vitalij čurkin

Zomrel ruský veľvyslanec pri OSN Vitalij Čurkin

20.02.2017 19:10, aktualizované: 20:50

Vo veku 64 rokov v New Yorku náhle zomrel dlhoročný veľvyslanec Ruska pri OSN Vitalij Čurkin.

ondrejhavelka

Dva roky stopem a pěšky napříč nahou Afrikou.

Štatistiky blogu

Počet článkov: 25
Celková čítanosť: 28601x
Priemerná čítanosť článkov: 1144x

Autor blogu

Kategórie