Založ si blog

Opičí stehno na heveru

Urostlý černoch se zlatým řetězem na mohutném krku nabízí slonovinu, heroin a krásné dívky. Divoká Afrika si našla své místo mezi hranicemi.

Hraniční boudy Malawi a Mosambiku jsou vzdáleny sedm kilometrů. Začínáme si na to zvykat a také zjišťujeme, že na území nikoho, mezi hranicemi obou států kvete poměrně čilý obchod. Mladí kluci na kolech vozí z jedné strany na druhou nejrůznější zboží. Uprostřed území nikoho dokonce vznikla vesnička pašeráků, kteří zde mohou prakticky cokoli. Pás nikoho je dostatečně široký na to, aby v něm psanci prožili v bezpečí několik let, než se zapomene na jejich prohřešky.

Tentokrát máme to štěstí, že se vezeme s Jimem a Michelle, a nemusíme tedy tímto divokým územím černých zlatokopů procházet pěšky. Nedaleko pašerácké vesnice nám vstupuje do cesty černoch a přinucuje nás zastavit. Jim stahuje okénko a ptá se, co se děje. Urostlý černoch se zlatým řetězem na mohutném krku nabízí slonovinu, heroin a krásné dívky. Jimovi se příliš nedaří ho setřást, a tak si pomáhá krabičkou cigaret, se kterou se zlatem okrášlená obluda nakonec spokojila. Divoká Afrika si našla své místo mezi hranicemi. Vida. Jsou ještě v Africe bílá místa na mapě. Tam, kde vedou tlusté čáry hranic, žijí novodobí lvi. Hic sunt leones.

Víza do Mosambiku už máme v pasech z Lusaky v Zambii, a proto hraniční anabáze netrvá příliš dlouho. Vzpomínám si na přechod hranice Turecka a Íránu před několika lety se Štrůdlem. Do ohromné plechové haly tam namačkali a zavřeli asi 200 lidí včetně nás. Na konci haly byla malá dvířka, kterými Íránci pouštěli vždy jednoho člověka ke kontrole. V temné plechové hale jsme prostáli asi pět hodin namačkaní jeden na druhého. Potom jsme přišli na řadu. Museli jsme dlouze vysvětlovat, proč cestujeme do Íránu, co děláme, co si od cesty slibujeme a tak pořád dokola. Podobně jako při návštěvě Izraele. Štrůdl měl v batohu láhev domácí slivovice, a to byla velká chyba. Pokud takovou láhev najde v Íránu u člověka náboženská policie, trestá se takový přestupek dvaceti ranami holí přes záda na náměstí. Tady na hranicích láhev naštěstí jenom zabavili, a zachránili tak Štrůdlovi zdravá záda. Celá hraniční anabáze trvala 11 hodin.

O několik měsíců později na hranici mezi Pákistánem a Indií si nás vychutnali dva indičtí celníci. Museli jsme vyndat všechny věci z batohu a předložit je ke kontrole. Každý cestovatel ví, jak dlouho se balí batoh, než se tam všechno konečně vtěsná. Po kontrole jsme si vše zabalili a druhý celník poručil opět vše vyndat. Kontrola, zabalit, zase vyndat, kontrola, zabalit, zase vyndat a tak stále dokola. Celníci si námi hráli jako kočky s myšmi. Po dvou hodinách neustálého vybalování a balení nás konečně pustili. Musím ale popravdě říci, že jsme se naučili bravurně balit batohy. Jestliže první balení nám trvalo snad deset minut, poslední nezabralo ani minutu a ještě bylo o poznání kvalitnější.

Jednou nás v Indii v noci na ulici zastavil voják a nařídil vybalit batohy. Už jsme si mysleli, že je to v Indii nějaká zvrácená móda. Měl jsem ohromnou chuť mu ten batoh vysypat na hlavu a do chřtánu mu nacpat všechny špinavé ponožky z víka. Po vybalení ale voják neměl dost. Namířil na nás samopal a prohlásil, že ty batohy se mu náramně hodí a bere si je. Na to Štrůdl zareagoval neobyčejně hrdinně, když řekl, ať ho klidně zastřelí, ale bez batohu dál nejde. Jak to dořekl, začal do batohu balit věci. Přidal jsem se. Voják chvilku vyhrožoval, potom výstražně vystřelil do vzduchu, ale když viděl, že mu batohy rozhodně nehodláme věnovat, odešel.

Tady na mosambické hranici naštěstí podobnými procedurami neprocházíme. Po vyřízení formalit se dáme do Land Roveru a ukrajujeme první kilometry v další africké zemi. Jim s Michelle nás dovezli až do městečka Cuamba, kde se naše cesty rozdělily.

Nocujeme ve stanu za městem a ráno pokračujeme na výpadovku směrem k mosambickému pobřeží. Opět se necítím moc dobře. Zvedá se mi žaludek a polévá mě horko. V tomto stavu se po Africe cestuje opravdu velmi špatně. Cestování divočinou vyžaduje perfektní fyzický i psychický stav, odolnost, vytrvalost a sílu. Ničeho z toho se mi právě nedostává. Během několika hodin na stopu se zase dostávám až na samé dno. Mám horečku a cítím se nekonečně slabý. Míša je naštěstí v pohodě. Kdybychom v tom byli oba, nevím, zda bychom to tady přežili.  Je mi strašně zle. Tuhneme na stopu. Ptám se sám sebe, co tady vlastně dělám, co pořád hledám? Kdo vlastně jsem? Stal jsem se sám sobě otázkou, říká velký myslitel Augustin z Hippo, a já alespoň vím, že v tom nejsem sám. Proč tady tedy jsem? Blaise Pascal říká, že srdce má své důvody, které rozum nepoznává. A tak tady v divoké Africe tuhneme na stopu a otázek je víc než odpovědí. Jenže moudrá filozofie mi vůbec nepomáhá. Jsem vyřízený. Nejraději bych teď ležel doma v Čechách ve své posteli, zajel bych si k babičce na vynikající oběd a večer bych šel s kamarády na pivo. Bez nebezpečí, bez neustálého napětí, že nás někdo okrade, obklopen samými bílými lidmi, bez horečky, bez vyčerpání, bez všeho toho, co na Africe nenávidím.

Loď je nejbezpečnější v přístavu, nicméně kvůli tomu se lodě nestaví. Je třeba bojovat. Otázky mě hryžou v hlavě zas a znovu. Co tady dělám? Přese všechnu slabost a trudnomyslnost, kterou právě hořce prožívám, mám stále pocit, že velká cesta Afrikou není pouhou cestou, ale branou, která otevírá další úroveň. Za Afrikou je další svět. Svět, který nepozná ten, kdo se nepokusí najít svou bránu, nezatluče na ni a neprojde skrze ni dál na své cestě. Nemám ponětí, co je za Afrikou, ale po všem, co jsme zatím prožili, mám už jistotu, že stojíme u své brány a ze všech sil na ni tlučeme. Teď už to nemůžeme vzdát. Uděláme cokoli, co bude v našich silách, abychom svou bránou prošli. Jsem nesmírně zvědav, co je za Afrikou. Proces putování je nesmírně důležitý a já si hořce uvědomuji, že právě včetně krizí, pochybností a těžkostí. Nelze ten proces přeskočit rovnou k výsledku. Taková cesta bez procesu proměny nikam nevede. Je jen iluzí a lží sobě samé.

Po celém dni stráveném neúspěšným stopováním se vracíme zpátky na místo, kde jsme nocovali minulou noc. Vyzvracel jsem se a je mi o něco lépe. Vzpomínám na překrásné noci u ohně pod nebem plným hvězd na pláži jezera Malawi před několika dny. Cesta se až příliš rychle zvrtla v horor.

Ráno opět stavíme naši stopařskou pyramidu a čekáme, zda něco pojede. Po dvou hodinách chytáme menší pick-up s téměř prázdnou korbou. Naskakujeme a jedeme vstříc městu Nampula. Cesta celkem příjemně utíká. Podél písčité cesty rudé barvy roste zvláštní vysoká tráva dorůstající výšky až tří metrů. Jsme v jakémsi travnatém tunelu, který nám dovoluje dívat se pouze na oblohu. Po několika hodinách z tohoto zeleného tunelu vyjíždíme a před námi se objevuje něco fantastického. Z rovinaté krajiny na obzoru vystupují jednotlivé vysoké hory. Jsou to jakési solitéry v jinak naprosto rovné krajině. Mohou dosahovat výšky 800 metrů. Jsou to štíhlé vysoké skály, na jejichž vrcholcích je kousek tropické džungle. Zvláštní mikrosvět na špici neuvěřitelně vysoké skály.

Projíždíme mezi podivnými velikány. Je to fascinující, zvláštní a nepopsatelné. Něco takového jsem rozhodně nikdy neviděl. Rovina, ze které vystupují skalnaté stalagnity s maličkými pralesy na vrcholcích.

Nesmírně mě zajímá, jak to asi vypadá na vrcholcích těch špicí. Některé mají plochu jen dvacet čtverečných metrů, ale některé i více než tisíc čtverečných metrů. Jsou tam vidět baobaby, palmy, mnoho druhů převislých květin, traviny a mnoho dalšího. Jsou tam nějaká zvířata? Ptáci určitě, možná hadi, i opice by tam mohly hravě vylézt. Fascinuje mě myšlenka podniknout horolezecký výstup na vrchol a v té maličké džungli na vrcholu si rozdělat stan a týden tam pobýt. Vyčistit si myšlenky. Být na chvíli nad Afrikou a přesto v Africe, se vším nebezpečným, co v ní číhá, snad kromě lidí.

Pohádkově zvláštní krajinou osázenou špičatými skalami projíždíme několik hodin. Pod jednou z ohromných skal najednou stavíme. Řidič si potřebuje odpočinout. Je tady malý krámek s kavárnou a dokonce i záchod, v Africe zcela nevídaná věc. Dáváme si kávu a kupujeme pár petek pitné vody.

„Hele, on tady snad má whisky?“ ptám se sám sebe nahlas, když si všímám láhve, která whisky nápadně připomíná.

„Ty čoveče, asi jo…“ přitaká Míša. Ptám se prodavače, zda je to opravdu to, co si myslíme, a on potvrzuje. Po roce si kupujeme láhev dobrého alkoholu. Za pár minut naskakujeme zpátky na korbu a vyrážíme dál. Stmívá se a znatelně se ochlazuje. Na nebi se objevilo nesčetné množství hvězd. Špičaté skály kolem nás dostaly ve tmě mystický rozměr. Krajina je dokonalá, ale teplota klesla někam k bodu mrazu, dost možná i pod něho. Oblékáme se do všech mikin, které máme, ale přesto začíná být na korbě nesnesitelná zima. A to jsme ještě před dvěma hodinami nemohli vydržet vedrem. Zuby nám drkotají, třeseme se. Poslední možností je láhev whisky. Otevíráme ji a v pravidelných intervalech si ji vyměňujeme. Funguje dokonale. Po půlce láhve nám už není zima a skaliska nabyla ještě mystičtějších rozměrů. Po dopití celé láhve už mám chuť odhodit všechny mikiny a koupat se v mrazivém vánku nahý. Ale vzhledem k tomu, že jsem právě na vrcholku jedné ze skal spatřil Ponatshega, jak si u ohně opéká opičí stehno na svém heveru, nebude to asi ten nejracionálnější nápad.

Více z dvouleté cesty stopem napříč Afrikou v naší nové knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Text má mimo jiné dvě základní roviny – cestopisnou a duchovní – které se potkávají před branami skutečného i mystického Damašku.

Jak se trpaslík Ferina stal egyptským faraonem

11.04.2017

První část: Vystrašenému Ferinovi nerostou borůvky. Nakreslila Kristýna Plíhalová. [embed]https://www.youtube.com/watch?v=_TrPMw333t4[/embed]

Napříč nahou Afrikou

29.03.2017

[embed]https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o[/embed]

Audio pohádka Podivuhodná dobrodružství trpaslíka Feriny. Poslední část.

21.03.2017

Audio pohádka Podivuhodná dobrodružství trpaslíka Feriny. Poslední část. Napsal Ondřej Havelka, nakreslila Kristýna Plíhalová, čte Ondřej Havelka. Mluvené slovo pro nejmenší posluchače. viac »

mobil, platba mobilom, nákup, bezkontaktná, platba

Poľská vláda chce postupne zrušiť nedeľný predaj

24.11.2017 02:24

Poľská vláda vláda plánuje postupne do roku 2020 zrušiť nedeľný predaj, aby zamestnanci mali viac času na rodinu.

PZ SR

Zrážku troch vozidiel neďaleko Šamorína neprežili dve osoby

23.11.2017 21:38

Ďalšie tri osoby sú v opatere Záchrannej zdravotnej služby.

sud, justicia, sudy

Svedok vraždy bosa Sýkoru strieľal na pumpe

23.11.2017 21:34

V rukách polície skončil muž, ktorý svedčí v prípade popravy mafiánskeho bossa z Bratislavy.

Návšteva Putina v Nemecku

Začalo nemecko-ruské fórum, pozdravy zaslali Merkelová aj Putin

23.11.2017 20:57

Diskusné fórum sa koná v čase, keď sú nemecko-ruské vzťahy stále ťažko poznačené ruskou anexiou ukrajinského Krymu z roku 2014.

ondrejhavelka

Dva roky stopem a pěšky napříč nahou Afrikou.

Štatistiky blogu

Počet článkov: 35
Celková čítanosť: 42269x
Priemerná čítanosť článkov: 1208x

Autor blogu

Kategórie