Založ si blog

Uraženi exotickým ostrovem

Z nového cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU, jehož cestopisná a duchovní rovina se prolne před branami skutečného i mystického Damašku.

 

Brzy ráno vyrážíme na ostrov, který s pevninou spojuje tři a půl kilometru dlouhý most. Slunce ještě nepálí s takovou intenzitou, takže kráčíme pěkně svižně, hnáni představou koloniálního ráje. V průvodci stojí, že ostrov proslul svou unikátní koloniální architekturou. Pro své půvabné, barevné, historické budovy a překrásné dlážděné uličky je dokonce zapsán v UNESCO. Ve své době byl ostrov hlavním městem Mosambiku, odkud Portugalci řídili celou zemi. Dlážděné uličky křižovaly rikši tažené bosými běžci po indickém vzoru, na nichž se vozili dámy a pánové v luxusních šatech z jednoho paláce do druhého nebo na šálek dobrého anglického čaje. Ostrov má být plný skvělých restaurací, čajoven a kaváren, má tam být velmi slušná nemocnice, pošta a muzeum. Podél ostrova máme podle průvodce očekávat bělostné pláže se skotačícími, radostně povykujícími dětmi, které si užívají úžasný život v Mosambiku bez napětí a stresů.

Při chůzi čtu tyto informace nahlas, až z toho Míša zřetelně přidává do kroku. Když už ale rozeznáváme budovy, něco mi na tom všem nesedí. Už zdálky je totiž nad slunce jasné, že půvabná, barevná stavení budou jaksi v horším stavu. Nevadí, hlavně když budou malebné uličky plné kavárniček a my si budeme konečně moci vychutnat dobrou kávu v civilizaci. Kolem nás projelo asi deset motorek se sajdkárami, ve kterých se vezou naši staří známí z Africa busu.

„Čověče jedou tam i Angláni, tak to bude pěkný a čistý, vždyť oni jsou vyplašený i ze stopujících bělochů…“ říkám Míše a doufám v to. Za chvilku už přicházíme k první řadě budov.

„No dobře, tak ta první řada je v dezolátním stavu no, vždyť na ni praží slunce a ten vítr, ta sůl…“ snažím se nahlas sám sobě vysvětlit, proč se místo krásných budov objevují trosky prorostlé banánovníky.

„Za tou řadou už to bude krásný…“ potvrzuje Míša náš optimismus. Bohužel, za první řadou trosek následuje další řada trosek. A potom další a další. Místo malebných dlážděných uliček procházíme letitým nepořádkem pokrývajícím původní kamennou dlažbu. Stylově dekorované sloupky lamp jsou buď zlámané, nebo zohýbané. Vším prorůstá vegetace. Z vymlácených oken vykukují hladové, špinavé, nešťastné děti. Nikde žádná kavárna, žádná čajovna, žádní radující se domorodci žijící bez napětí a stresů.

Procházíme troskami bývalého ráje. Právě jsme u nemocnice. Ta sice opravdu funguje, ale musím po pravdě říci, že je na tom ještě hůř než nemocnice v Indii. Okny beze skel vidíme rezavá lůžka plná trpících lidí. Rozbité, zarostlé náměstí dokonává útok, který na nás byl právě proveden. Byli jsme podvedeni knižním průvodcem. Mám chuť zažalovat to hovado, které napsalo ty nesmyslné řádky o ostrovním skvostu. Máme sevřená hrdla smutkem nad tímto místem, v minulosti bezesporu krásným, dnes ovšem otřesným.

V rohu náměstí je alespoň jedna otevřená kavárna. V ní samozřejmě sedí všech osmnáct rozčarovaných Angličanů z Africa busu. Přisedáme. Za pozoruhodně dlouhou dobu dostáváme od agresivní tlusté černošky kyselou rozpustnou kávu v jakémsi otlučeném hrnku, který možná pamatuje slavné časy tohoto ostrova. Mám co dělat, abych se o ostře olámané hrany hrnku nepořezal.

Po odporné kávě jdeme k jedné z pláží, abychom snad alespoň tam objevili maličký kousek krásy. Bohužel je pláž zasypaná odpadky a parta pubertálních kluků po nás hází rezavé plechovky. Beze slov opouštíme toto hrozné místo. Mám ohromnou chuť okamžitě odjet z Mosambiku. Nemusím se Míši ani ptát, abych viděl, že mé pocity zcela sdílí. Svižně přecházíme most, balíme stan a okamžitě se odebíráme na stopa. Toto už bylo moc. Naše míra trpělivosti s Mosambikem byla mnohanásobně překročena.

 

Více unikátních míst z celé Afriky najdete v nové knize cestovatele a religionisty Ondřeje Havelky Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

Obřízka pod Kilimandžárem

04.12.2017

Na naší cestě Afrikou, která trvá už více než rok, právě procházíme rovinatou vyschlou krajinou severní Tanzanie, ze které se zvedá nejvyšší hora Afriky Kilimandžáro. Míříme do odlehlých viac »

Jak se trpaslík Ferina stal egyptským faraonem

11.04.2017

První část: Vystrašenému Ferinovi nerostou borůvky. Nakreslila Kristýna Plíhalová. [embed]https://www.youtube.com/watch?v=_TrPMw333t4[/embed]

Napříč nahou Afrikou

29.03.2017

[embed]https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o[/embed]

mueller

FBI obvinila v ruskej kauze piatu osobu, právnika Van der Zwaana

20.02.2018 23:49

Van der Zwaan priznal, že podal tímu FBI vlani v novembri klamlivé informácie o kontaktoch svojej právnej firmy s Gatesom.

Jeremy Corbyn, labouristi

Corbyn popiera tvrdenia o spolupráci s ŠtB ako "absurdné ohováranie"

20.02.2018 21:30

Podľa neho sú tvrdenia v britských denníkoch "čoraz výstrednejšie a úplne nepravdivé".

Afrín Sýria Kurdi Turecko

Sýrske provládne sily sa krátko po vstupe do Afrínu museli stiahnuť, tvrdia Turci

20.02.2018 20:08

Hovorca Núrí Mahmúd tiež povedal, že provládne sily prichádzajú na pozvanie YPG, aby sa zapojili do obrany Afrínu a priľahlej štátnej hranice pred "nespravodlivou inváziou" z Turecka.

porošenko

Porošenko podpísal zákon o oblastiach podporovaných Ruskom

20.02.2018 20:04

Konflikt na východe Ukrajiny vypukol po tom, čo Rusko anektovalo ukrajinský Krymský polostrov, a od apríla 2014 si už vyžiadal vyše 10 000 ľudských životov.

ondrejhavelka

Dva roky stopem a pěšky napříč nahou Afrikou.

Štatistiky blogu

Počet článkov: 36
Celková čítanosť: 45963x
Priemerná čítanosť článkov: 1277x

Autor blogu

Kategórie