Malgašské náboženství Fomba Gasy

V současné malgašské společnosti je nejrozšířenějším náboženstvím křesťanství. K protestantským církvím (Církev Ježíše Krista na Madagaskaru, Malgašská lutherská církev a Anglikáni) se hlásí 34 % Malgašů, katolíci římského ritu uvádějí 32,3 % a ostatní křesťané 8,1 %. K tradičnímu náboženství se oficiálně hlásí 1,7 % lidí, muslimů je 1,4 %. Bez vyznání je deklarovaně 21,9 % lidí, což je v kontextu Afriky nevídaně vysoké číslo. Další rozličná náboženství vyznává 0,6 % lidí.

Podobně jako v celé Africe, je také na Madagaskaru poměrně běžná vícečetná náboženská identita, kdy (povětšinou) malgaští křesťané zároveň ctí náboženství svých předků, ovšem při sčítání lidu z rozličných důvodů zaškrtnou (z většiny) křesťanství. Na Madagaskaru se v případě původní víry předků jedná o tradiční malgašské náboženství nazývané Fomba Gasy, které bylo po dlouhé generace předáváno ústně, zejména v eposu Andriambahoaka. Uvádí se, že mezi lidmi etnika Sakalava se až 80 % lidí vedle křesťanství hrdě hlásí také právě k náboženství Fomba Gasy.

Nejvyšší Bůh stvořitel je v malgašském náboženství nazýván Zanhary. Nebe a Země byly podle mýtu rozděleny mezi Boha Zanharyho a jeho božského syna Andrianerinerinu; podle jiné verze mezi Zanharyho a pozemská božstva jako je ku příkladu Ratovantany, který vytvořil člověka z hlíny. Podle tohoto mýtu vdechl člověku život nejvyšší Bůh Zanhary a lidská duše se také po pozemské smrti k Zanharymu navrací, zatímco tělo se navrací v pozemským božstvům. Ovlivnění mýtu křesťanskou naukou je pravděpodobné, neboť tradiční africká náboženství nejsou statická, naopak se pružně proměňují, reagují na přicházející vlivy, revidují a reinterpretují své mýty. Změna či vývoj nejsou chápány jako úpadek nebo znečištění původní nauky, naopak jsou brány jako vítaný a nutný růst.

V tradičním malgašském náboženství, lépe řečeno v náboženstvích – neboť variant bylo a je více – je velký důraz kladen na kult předků. Předkové jsou povětšinou nahlíženi jako pomocná duchovní síla pro živé potomstvo, ovšem pokud je předek ignorován, nebo dokonce zneužíván, může se stát tzv. duchem smrti – angatrou. Duch angatra přináší nemoc, neštěstí či smrt těm, kdo ho urazili. Zvláštní typem angatry je bytost kinoly, která připomíná člověka, má ale rudé oči a dlouhé nehty. Věří se, že kinoly vyžírá zevnitř živé lidi. Na Madagaskaru je známý rituál famadihana – přebalování nahého těla nebožtíka do čisté lamby (ručně vyráběné látky) každých pět až deset let. Jde mimo jiné o prevenci před vznikem kinoly. Kulturní a náboženská tabu jsou na ostrově nazývána fady. Jde o zakázané činnosti, které by mohly urážet předky. Příkladem fady je zabití lemura, neboť lemuři jsou na Madagaskaru uctíváni a nesmí se jim ublížit. V mýtech o původu člověka se vždy spolu se stvořením člověka objevuje lemur.

Podle malgašského mýtu patřil ostrov prapůvodně pygmejskému etniku Vazimba. Pověsti tvrdí, že tito staří obyvatelé Madagaskaru stále přežívají v nejhlubších oblastech divočiny. Uctívání předků by mělo navazovat na kult nejstaršího předka Vazimbů. Dřívější náčelníci se s hrdostí hlásili k tomu, že jsou s nejstarším Vazimbou spojeni linií pokrevního pouta. Nejdůležitějšími božstvy malgašského panteonu jsou Zanhary (nejvyšší Bůh stvořitel), Andrianerinerina (božský syn Zanharyho), Andriambahomanana (první člověk a zároveň měsíční božstvo), Mahaka a Kotofetsy (dvojce božstev podvodníků a šprýmařů) a Ratovantany (tvůrce lidských těl), Rapeto (mýtický hrdina – pozemské božstvo). Přestože Madagaskar na návštěvníka na první pohled působí jako křesťanská země, pod povrchem je náboženská realita pestřejší a barevnější. Madagaskar nabízí nejen v rovině náboženství mnoho unikátních zajímavostí a rozhodně stojí za dlouhou cestu.