ThLic. Mgr. Ondřej Havelka, Ph.D., MBA

Je to teprve několik málo let, kdy se Království Saúdská Arábie otevřelo cestovatelům, neboť donedávna bylo vízum do této krásné země udělováno de facto pouze muslimům směřujícím na malou či velkou pouť do Mekky, diplomatům, byznysmenům a dělníkům (převážně) z východní Asie. Stále sice platí, že do (duchovního) centra Mekky se podívá pouze muslim, ale zbytek rozlehlé země je konečně přístupný.

Pro svou první návštěvu – která přišla po čtvrtstoletí neopětované cestovatelsko-religionistické touhy – jsem zvolil známou oázu Al-Asha (též Al-Hasá), osídlenou nepřetržitě již od neolitu, která je zapsána ve světovém dědictví UNESCO a nachází se ve stejnojmenném regionu.

Mým cílem byla významná starobylá mešita Jawatha, několik moderních mešit ve městech Al-Asha a Al-Oyoun, přírodní skvost Al-Qarah a obohacující rozhovory o islámu s lidmi v zemi, která je v mezináboženských otázkách velmi netolerantní a kde za propagaci jiného náboženství hrozí vysoké, v krajním případě až hrdelní tresty. Jediné povolené náboženství pro občany Saúdské Arábie je islám, zdrojem práva je šarí´a.

Saúdská společnost je velmi konzervativní a tradičně orientovaná. Vzhledem ke skutečnosti, že se v zemi nachází dvě nejsvětější místa islámu Mekka a Medína a islám zde působením proroka Muhammada vznikl (nebo přesněji byl definitivně odhalen), má Saúdská Arábie pro svět islámu zcela výjimečné postavení, vždyť hadždž je jedním z pěti elementárních islámských pilířů.

Přibližně 90 % saúdskoarabských muslimů jsou sunnité Hanbalovského madhabu, zbývající desetina ší´itů žije zejména na východě (převážně linie ithná´ ašaríja, tedy ší´a dvanácti imámů, tzv. dvanáctníci) a jihu země při hranici s Jemenem (převážně zajdíja, nazvaná podle Husajnova vnuka Zajda, tzv. pětníci). Šíření ší´itského islámu nebo súfijských mystických směrů je v Saúdské Arábii tvrdě omezováno až potlačováno, takže o dvanáctníky očekávaném mahdím, který je pánem času (zase ta dotěrná otázka „co je čas?“) se na veřejnosti příliš nepobavíte. Mnoho saúdskoarabských ší´itů žije právě v širším regionu Al-Ahsá, kterým jsem měl možnost cestovat. Zajdíja je většinovými sunnity považována za umírněnou linii ší´itského islámu, kdy v sunnitských právních textech nalézáme její soudy relativně hojně po boku čtyř pravověrných sunnitských madhabů.

V náboženské oblasti není bez zajímavosti, že za praktikování čarodějnictví nebo zřeknutí se islámu (pro občany Saúdské Arábie) hrozí trest smrti. Cizinci žijící v Saúdské Arábii mají značně okleštěná práva a rozhodně nesmí jiné náboženství než je islám veřejně praktikovat či dokonce propagovat. V zemi stále působí náboženská policie. Šíření náboženských textů jiných než islámských, např. Bible, je zákonem zakázáno. Na území Saúdské Arábie jsou zakázány rovněž všechny nemuslimské náboženské stavby, modlitebny atd.

Etikům by mohlo přijít zajímavé, že v zemi funguje „Výbor pro podporu ctnosti a bránění neřesti“. Vraždy ze cti jsou stále široce aplikovány. Jak už bylo řečeno, cizincům není dovoleno veřejně se hlásit k jinému náboženství, než je islám. Ne že by cestovatele někdo obviňoval z jeho vnitřního postoje, ale v zemi jej nesmí veřejně prezentovat. Žadatelé o saúdskoarabské občanství musí být muslimové nebo k islámu před podáním žádosti konvertovat.

Saúdové jsou mimořádně vlídní, přátelští a pohostinní lidé. Na tržišti cizince neotravují (tak jako třeba v mém druhém domově Egyptě, kde jde často o udržení nervů alespoň na remízu). Mešity jsou většinou nemuslimům přístupné, pro muže i v době hromadných modliteb, pro ženy často pouze mimo modlitební časy.

Historická mešita Jawatha

Návštěva historické hliněné mešity Jawatha je mimořádným religionistickým zážitkem, vždyť původní nevelká stavba byla zhotovena ještě za života proroka Muhammada a je tak nejstarší dosud stojící mešitou ve východní Arábii. Prameny uvádějí různá data první výstavby mešity: rok 7 AH (628/629 AD), nebo rok 13 AH, případně i další roky, ovšem vždy se jedná o velmi brzkou dobu po samotném vzniku islámu počítaném na základě prorokovy hidžry z Mekky do Jathribu, později na Muhammadovu počest přejmenovaného na Madínat an-Nabí (Město Prorokovo), zkráceně a počeštěně Medína, v roce 622 AD. Jawatha tedy mohla být vystavěna ještě několik málo let před tím, než byla hidžra za chalífy Umara označena jako počátek nové islámské datace. Výstavba mešity je přičítána arabskému kmeni Abd al-Qays, který tehdy území ovládal. Podle neprokazatelné místní tradice byla muslimská komunita kolem mešity Jawatha druhou muslimskou obcí ummy, která zavedla společnou páteční modlitbu (po první obci v Medíně), a to ještě v době, kdy Mekka byla v rukou těch Kurajšovců, kteří Muhammada jakožto Božího proroka odmítli, čímž si postavili žebř do černě nebytí.

Uvádí se, že ačkoli byla mešita v dějinách mnohokrát opravována, její půdorys je stále původní. Před posledním restaurováním stavby v roce 2007 se většina původní konstrukce mešity rozpadla a dochovalo se jen několik oblouků a fragmenty obvodového zdiva. Mešita má dva minarety – velmi jednoduché kuželovité výklenky ve dvou čelních rozích – výšky asi tří metrů. Muezin na minaret vystupoval po (dnes zrekonstruovaných) schodech, po nichž může návštěvník na nízký historický minaret vystoupit také. Interiér je jednoduchý.

Jako ve všech mešitách i zde najdeme mihráb, tedy výklenek značící qiblu, a také minbar, tedy místo odkud se káže při páteční bohoslužbě. Mešita je přístupná rovněž pro nemuslimy a vzhledem k její historii a také do nedávné doby uzavřenosti země je to (nejen) religionistický zážitek z těch mimořádných. Religionistovo oko také nemůže nepotěšit pohled na poutníky cestující tudy v tradičních jednoduchých bílých poutních šatech do Mekky. Poutní šat – ihrám – sestává ze dvou bezešvých pruhů bílé látky, kdy jeden je ovinut kolem boků, druhý přehozen přes levé rameno. Hlava mužů zůstává nezakrytá. Někteří poutníci mají rovněž kožený poutní opasek.

V kontrastu s jednoduchostí interiéru i exteriéru hliněné mešity Jawatha s prostými dřevěnými dveřmi a dřevěným stropem, stojí v nedalekých městech Al-Asha, Al-Hofuf a Al-Oyoun několik velkých a mimořádně zdobených mešit vystavěných v recentní době. Zde návštěvníka okouzlují zlaté sunnitské či mé oblíbené vzorované modré ší´itské kupole velkých mešit a vnitřní zdobení nádherným barevným sklem. Na pozadí těchto moderních mešit obklopených soudobou (do nebe se pnoucí) skleněnou architekturou působí poutníci v ihrámu jako ztělesněný anachronismus. A právě to lahodí mému oku, právě to je skutečná Saúdská Arábie. Tady se jedinečným způsobem setkává hluboká tradice s poslední módou.

Jen pár kilometrů od mešity Jawatha, uprostřed oázy Al-Ahsa, se nachází přírodní zajímavost, totiž hora Al-Qarah protkaná jeskyněmi a úzkými průchody mezi vysokými stěnami skal. Za zhlédnutí zde stojí vytesané obrazy stromu života od Adama po Noeho, a také potopa světa.

Saúdové většinou velmi rádi hovoří o náboženství, tedy přesněji řečeno o islámu, neboť hlubší rozhovor o jiném náboženství by mohl být vyložen jako propagace onoho náboženství a to je v zemi striktně zakázáno.

Ačkoli si se mnou prakticky všichni Saúdové, se kterými jsem měl možnost hovořit déle, velmi rádi povídali o islámu, většinou se pouze zeptali, zda jsem muslim a po odpovědi, že nikoli – čímž mi automaticky přiřkli nálepku kaťácký vykuk –, se dál netázali, jakoby je nezajímalo (nebo možná nesmělo zajímat), se kterým náboženstvím se identifikuji (jako by vše mimo islám byla sprostá prostopášnost). Rozhovor se vždy okamžitě vrátil mezi Korán, ímán, hadíthy a jediného Boha.

V sousedním Bahrajnu, odkud jsem do Saúdské Arábie přicestoval, je situace v toleranci, a dokonce zájmu o mnohá náboženství zcela odlišná. Jak jsem naznačil v jednom ze starších článků, tam se naopak tázali na mé vyznání a na to, jak z jeho perspektivy hodnotím islám, případně i na detaily mé spirituality. Saúdská Arábie se tedy sice otevírá, ovšem nikoli náboženstvím mimo islám a rovněž v rámci islámské teologie prozatím příliš nepřeje pluralitě teologických myšlenkových škol a linií, natož pak jejím mystickým tvářím. Petrifikace náboženství se prozatím tvůrčí aktualizace nedočkává ani za mák.

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Náboženský šok. Praha: Akbar, 2021.

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství. Praha: Dingir, 2024.

Literární inspirace:

TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha). Dostupné zdarma k poslechu v audioknize.