ThLic. Mgr. Ondřej Havelka, Ph.D., MBA

Somálci v předislámském a předkřesťanském období vyznávali komplexní náboženství s množstvím božstev, kterým vládl nejvyšší bůh Waaq. Islám se na území dnešního Somálska dostal (ještě před svým oficiálním vznikem) kolem roku 614 AD (tedy 8 BH). Další vlna islamizace přišla o něco později s arabskými a perskými obchodníky. Dnes se drtivá většina Somálců hlásí k sunnitskému islámu (Šáfiovského madhabu). Rovněž křesťanství se do oblasti mohlo dostat již v první fázi christianizace Afriky.

Etnikum Somálců čítá po celém světě nižší desítky milionů osob, z toho nejvíc žije v samotném Somálsku, v (mezinárodně neuznaném) Somalilandu a v Etiopii. Jedná se o etnikum s mimořádně hlubokou a zajímavou historií, která se přímo dotýká starověké egyptské a kúšitské civilizace. Hovoří vlastním jazykem – somálštinou – patřící do kúšitské větve afro-asijské jazykové rodiny. Sami se dělí na rozličné klany: například Darod, Hawiye nebo Ishaak. Patří mezi etnika s nejvyšší průměrnou výškou na světě. Klanový náčelník je dodnes titulován starobylým ctihodným titulem sultán.

Somaliland nebo též Somálijsko, plným názvem Republika Somaliland, je de facto nezávislý, ovšem neuznaný stát na území severního Somálska v Africkém rohu. Somalilanďané vyhlásili 18. května 1991 nezávislou republiku, která zahrnuje pět z osmnácti somálských krajů v oblasti mezi Etiopií, Džibutskem (kdysi Francouzským Somálskem), Adenským zálivem a někdejším Italským Somálskem. Nárokované území se kryje s bývalou kolonií Britské Somálsko. Přestože není žádnou cizí vládou uznáván, Somaliland si udržuje stabilní existenci, částečně díky dominanci vládnoucího somálského klanu.

Původní somálské náboženství se patrně formovalo vedle kúšitského náboženství, což bylo jedno z nejstarších komplexních náboženství v dějinách lidstva. Somálské náboženství kladlo důraz na kult předků, obětování božstvům, tradiční léčitelství a věštění. Starobylé náboženské budovy taallo byly centry, kde se konaly důležité obřady vedené knězem zvaným wadaad. Panteonu nižších božstev v pozdějším somálském náboženství vládl nejvyšší bůh Waaq, který byl spojovaný s deštěm, plodností, posvátnými stromy, mírem a harmonií.

Posvátné stromy zná mnoho tradičních afrických náboženství. Kult uctívání stromů ale není africkým unikem – existoval v jisté míře patrně po celém světě. V některých náboženských proudech bylo vyznáváno, že duše zemřelých lidí se po smrti stěhují právě do stromů, jinde se stromy sází přímo nad pohřbeného nebožtíka. Posvátné stromy mají také adekvátní ozvěnu v nejstarší náboženské literatuře: za všechny zmíním Epos o Gilgamešovi, kde je démon Chuvava spojený s cedry a vzpomenu také známou biblickou dolinu Posvátného stromu (1Sam 17,2), kde se utkal David s Goliášem.

V tradičním somálském náboženství dále figurovali duchové, kteří byli prostředníky mezi Waaqem a lidmi a nazývali se ayyaanové (nebo též ayaanlové). Tito duchové byli chápáni jako dobří a byli nositeli štěstí a požehnání. Poslem smrti byl anděl Huur — dříve nahlížený jako božstvo, později džin — který měl v mytologii podobu velkého ptáka a býval připodobňován Horovi ze starověkého Egypta. Huur provázel duše zemřelých do zásvětí. Anděl mstitel se nazýval Nidar a byl tím, kdo napravuje křivdu. Tento anděl – dnes muslimy nahlížený jako džin pomsty – je mezi mnohými Somálci stále vyznáván.

Somálská mytologie zná také obry a démony: Habbad ina Kamas byl legendární krutý obr, který vládl polovině území starých Somálců; jeho krutá vláda byla opakem laskavé péče, které se dostávalo druhé polovině země, které vládl obr Biriir ina Barqo. Barqo naonec vyslyšel prosby těch, kteří trpěli pod vládou Kamase – konkurenčního obra porazil a obě země sjednotil.

Jméno nejvyššího boha Waaqa je patrně kúšitského původu. Ujalo se i v somálštině, ale má zde i původní – i když méně používanou – somálskou jazykovou variantu Eebbe. Mezi Somálci jsou dodnes známé příběhy o Qori-ismarisovi, který se v noci proměňoval v hyenu (podobně jako náš vlkodlak) a také o čarodějnici Dhegdheer, která po setmění žrala zatoulané děti (podobně jako naše klekánice). Mnohé oblasti a vesnice mají dodnes svá jména podle významných postav ze somálských mýtů.

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.