ThLic. Mgr. Ondřej Havelka, Ph.D., MBA

V tradičních náboženstvích Afriky jsou božstva, duchové, předkové i další osobní a neosobní síly aktivně činnými ve stvořeném materiálním světě. Božstva a duchové obývají svět, na němž žijí lidé a mají na jejich životy každodenní praktický dopad. Pro Joruby jsou jimi orišové, pro Fony jsou to voduni, pro Bagandy jsou to baalubalové a další lokálně nazvaní duchové nebo nižší božstva. Rodiny obvykle uctívají jen několik z jinak široké škály božstev a duchů. Těmto několika, případně jen jednomu, obětují a je prosí o náklonnost a pomoc s výzvami dne.

Náboženství bori

Bori je tradiční náboženství etnika Hausů – jeho následovníky je možné najít v západní a střední Africe, konkrétně v Beninu, Burkině Faso, Kamerunu, Ghaně, Nigeru, Nigérii a Čadu; oblastí výskytu tedy zasahuje také do předešlé epizody. V bori hraje klíčovou úlohu obsedání věřících duchy a umění zasvěcenců tyto duchy ovládat, přičemž komunikace se sférou duchů je doménou zejména kněžek, a to pomocí extatického tanečního rituálu, kdy divokým tancem dosahují stavu transu, v němž se duchovně otevřou a duch má možnost vstoupit a působit. Vedoucí úlohu v této praxi měla v minulosti královská kněžka nazývaná Inna.

Bori (foneticky bórí) je hauské slovo, které znamená duchovní sílu sídlící ve fyzických věcech. Kořen slova se vyskytuje také v pojmu pro tamější tradiční destilovaný alkohol (srovnejme s naší slovem špiritus – z latinského spiritus – duch) a tradiční léčivo. V současném diskursu se často rozlišuje mezi: (1) předislámským náboženstvím s naukou, obřady, představenými, (2) obecnou vírou hauských muslimů v duchy, kteří mohou vstupovat do věřících při obřadech, (3) tanečními obřady, při nichž dochází k uchvacování tanečníka duchem.

Duchové se rozlišují na bori, iska nebo aljan (což je slovo odvozené z arabského džin). Osoby uchvácené duchem při obřadu se nazývají yan bori (děti bori). Člověk má podle tradiční nauky svoji jedinečnou duši (quruwa), své bori a také dva anděly ochránce. Duchové mohou způsobovat nemoci, a jsou proto usmiřováni pomocí obětí, tanců a obřadů, při nichž duch vstupuje do člověka. Duchy lze také prosit o pomoc s každodenními starostmi nebo třeba i s plodností žen. Duchové bori jsou všude, jejich největší koncentrace je v blízkosti chrámů, kde mohou být dokonce uvězněni a nemohou tak prostor chrámu opustit.

Podle věřících je žádoucí dávat bori tolik obětí, kolik si člověk může dovolit, protože bori milují a odměňují štědré lidi. Klíčovým obětním darem je čerstvá krev zvířat, která bori vyživuje. Existují jak zlí, tak dobří duchové bori. Často také mění své zaměření podle toho, jak jim člověk slouží a obětuje. Jedna z legend o stvoření duchů bori říká, že Bůh Ubangiji stvořil svět, v němž bori zpočátku neexistovali. Někteří lidé se však dopouštěli zlých věcí. Část z nich Bůh proměnil ve tvory napůl lidské, napůl rybí. Další část zlých lidí proměnil v bori. Jiná legenda vypráví, že hauská rodina s mnoha dětmi se snažila polovinu z nich ukrýt před Bohem. To Boha rozhněvalo a proměnil je v hladové duchy, které lze usmířit pouze krvavou obětí.

V současné době přežívá bori zejména v synkretismu s islámem. Nutno dodat, že náboženství a kultů, kde hraje hlavní roli extatický tanec, při němž je věřící obsedán duchem, díky němuž pak může léčit, vykládat sny, prorokovat, chránit proti čarodějům nebo vidět očima zvířat, je v západní a střední Africe mnoho, proto vybírám bori jako typickou ukázku jednoho z nich.

Bantuská náboženství

Přestože existují stovky různých bantuských etnických skupin žijících na velkém území subsaharské Afriky, lze vysledovat některé společné rysy jejich náboženství, která významně ovlivňují celou náboženskou realitu střední, ale i jižní Afriky. Bantuská náboženství se vyznačují vírou v nejvyššího Boha, který je však člověku v modlitbě nedostupný a často je charakterizován jen nejasně. Jména pro nejvyššího Boha jsou napříč etniky různá, ovšem většinou nějak souvisí se slovem obloha nebo s jeho kořenem. Nejvyšší Bůh žije na nebesích, může se ale vyskytovat i na nejvyšších horách. V bantuských mýtech se opakuje motiv sdělující, že původně si nebe a země byly blíže, ovšem kvůli neposlušnosti lidí se nebe a s ním i Bůh vzdálili.

Se smrtí jsou mezi Bantuy spojeni chameleon a ještěrka. Podle ústně tradovaného příběhu nejvyšší Bůh vyslal chameleona, aby lidem zvěstoval jejich nesmrtelnost, ovšem chameleon šel velmi pomalu a předběhla jej ještěrka, která nesla opačné poselství, totiž, že lidé jsou smrtelní a čeká je hořký konec, a protože ještěrka doručila svou zprávu dříve, stalo se, že lidská přirozenost se stala smrtelnou. Chameleon i ještěrka jsou v bantuských kulturách špatnými znameními, obě zvířata jsou spojována se smrtí.

V bantuské náboženské tradici hraje významnou úlohu také kult předků: Bantuové věří, že duchové zemřelých předků setrvávají ve světě živých a ten mohou ovlivňovat; duch má existovat, dokud si jej lidé pamatují, hovoří o něm, obětují mu. Jakmile na něho lidé zapomenou, duch se vytratí do sféry mrtvých. Hrdinové a králové tak existují mezi živými po dlouhé generace. Lidé oslovují duchy prostřednictvím věštců a často žádají o radu, požehnání nebo přímluvu v božské sféře, přičemž rozhněvaní duchové mohou způsobit lidem neštěstí nebo přivolat nemoc. Říše mrtvých se nachází v podzemí. Mýty vypovídají, že se některým hrdinům podařilo – většinou náhodou, například při lovu dikobrazů v hlubokých norách – sestoupit do říše mrtvých a opět se ve zdraví vrátit.

Náboženství konžských Bušongů a vyzvrácené stvoření

Bušongové žijící na březích řeky Kongo vyznávají Boha stvořitele jménem Bumba, který v minulosti existoval sám v prapůvodní temnotě vesmíru nad nekonečnými vodami. Jednou onemocněl a vyzvracel Slunce, hvězdy, Zemi, zvířata a nakonec lidi – stvoření později dokončili tři Bumbovi synové. Zasvěcenci i čarodějové se mezi Bušongy nazývají ngangové. Nejsilnější zbraní čaroděje v této oblasti jsou magické figury nkisi nkondi.

Cestování po střední Africe je velmi proměnlivé a často nejisté. Rozhoduje politická situace, která se dokáže zkomplikovat zatraceně rychle, období dešťů, které dokáže některé oblasti znepřístupnit na týdny i měsíce, a vlny epidemií chorob, jako je například ebola nebo břišní tyfus. Setkal jsem se i s epidemií cholery, což také není choroba, po níž by cestovatel prahnul. Už jen skutečnost, že jsem bez problémů dvakrát projel „hermeticky uzavřenou“ cholerickou oblast, naznačuje africký přístup k věci.

Náboženství Dinků

Nejvyšší z bohů v pantheonu jihosúdánského etnika Dinků je nazýván Nhialic. Tento Bůh stvořitel je podle Dinků přítomen v celém stvoření a je také zodpovědný za osud všeho živého tvorstva. Mýtů o původu lidí znají Dinkové více: podle jedné verze Bůh Nhialic vydechl první lidi – Garangu a Abuka – ze svých nozder; jiná verze říká, že první lidé byli stvořeni v nebi, později však Bůh lidi umístil do řeky, odkud poté vystoupili na souš a zabydleli se tam; další verze vypovídá, že Bůh stvořil první lidi z hlíny. Bůh měl nařídit lidem, aby se množili a po lidské neposlušnosti učinil člověka smrtelným.

Společné charakteristiky středoafrických náboženství

Klíčovým aspektem (nejen středoafrických) tradičních afrických náboženství je kultická úcta k předkům. V některých náboženstvích jsou předkové na stejné, nebo dokonce i vyšší úrovni než nižší božstva. Mohou žehnat i trestat, mají velkou moc ovlivňovat tento svět, zejména svoji rodovou linii. Předkové hrají důležitou úlohu při přechodových rituálech, neboť ty jsou podle Afričanů ohrožovány zlými duchy nebo čaroději a je na předcích, aby člověka rituálem bezpečně provedli. Nejužší kontakt s předky mají stařešinové. Lidé etnika Beng věří, že novorozenec je reinkarnací předka. Víra v reinkarnaci je v západní a střední Africe přítomná u více etnik a náboženských systémů, ovšem nikoli tak intenzivně, aby ji bylo možné zobecnit.

Rozhodně ne každý zemřelý člověk se stává uctívaným předkem. V některých oblastech jsou to jen muži, jinde i ženy, ale pouze významní lidé nebo ti, kteří v životě dokázali něco výjimečného pro svou rodinu, klan nebo celé etnikum. Někde jsou předky ustavovány pouze dvojčata, jinde ti, kteří měli výjimečné okolnosti narození. Uznaný předek musí zemřít dobrou smrtí (nikoli při nehodě, po nemoci jako je AIDS…) ve vysokém věku, který znamená moudrost a velkou míru poznání.

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice. Praha: Dingir, 2025.

GETTA, Elizaveta. Bohatství nejchudšího kontinentu. Recenze Havelkovy knihy Africká náboženství. iLiteratura.cz, 15. 7. 2024.

Audio:

HÁVOVÁ, Naděžda – HAVELKA, Ondřej. ČESKÝ ROZHLAS – VERTIKÁLA. Papežova aktuální cesta po Africe. Praha, 19. 4. 2026.

HAVELKA, Ondřej. ČESKÝ ROZHLAS – VERTIKÁLA. Zhodnocení papežovy cesty po Africe. Praha, 26. 4. 2026.