ThLic. Mgr. Ondřej Havelka, Ph.D., MBA

Soužití mnoha náboženství nebylo a není v Nigérii jednoduché. Dějiny poměrně často prořezávaly krvavé konflikty, intenzivnější a častější než v okolních zemích. Co bylo a je důvodem? Za drtivou většinou konfliktů nestojí tradiční africká náboženství – v Nigérii je to zejména jorubské náboženství, vodun, juju, okrajově také bwiti a bori –, ale islám a křesťanství, jejichž vzájemné pnutí mnohdy přerůstá v násilí.

Pnutí vzhledem k původním tradicím se ovšem výjimečně rovněž vyskytuje, a to v problematickém vztahu islámu a křesťanství vzhledem k africkému čarodějnictví, které je přítomné (nejen) v náboženství juju. Prakticky se ovšem neděje to, že by vznikl závažnější konflikt mezi tradičními náboženstvími. Ta jsou tolerantní a vzájemně se respektují. Je to proto, že se nepovažují za exkluzivní – tedy nepracují s myšlenkou, že pouze jejich stoupenci jsou na jediné pravé cestě a všichni jinověrci směřují k zatracení. Ozývají se i  hlasy, které tvrdí, že masové přijetí islámu a křesťanství bylo pro Afričany chybou. Problematice čarodějnictví, honů na čaroděje a táborů pro rehabilitaci čarodějů jsme se společně věnovali v samostatných článcích. Nyní se podívejme na realitu tvrdých trestů za rouhání v Nigérii.

Ústava Nigérie akceptuje jak zvykový právní systém, tak islámský náboženský právní systém šaría. Nigerijská legislativa zakazuje urážku v náboženské oblasti – což je rouhání proti Bohu, věřícím, významným osobnostem nebo náboženství jako celku – podle § 204 nigerijského trestního zákoníku. Za úmyslnou urážku náboženství, věřících nebo přímo Boha jakéhokoli v Nigérii praktikovaného náboženství hrozí urážejícímu odnětí svobody v délce dvou let.

Blasfemie v nigerijské legislativě

Z celkově šestatřiceti nigerijských státních celků je ve dvanácti z nich dominantním náboženstvím sunnitský islám. Většina muslimů následuje Málikovskou právní školu (tzv. Málikovský madhab), ovšem několik desítek procent muslimů jsou bezkonfesní. V těchto státech hrozí podle práva šaría vědomě a záměrně se rouhajícímu člověku (vzhledem k proroku Muhammadovi, islámu nebo muslimům) v nejhorším případě i hrdelní trest. Nigérii lze s trochou nezbytné simplifikace rozdělit na křesťanský jih a islámský sever.

Podle recentní statistiky je muslimů přibližně 54 % populace Nigérie a křesťanů přibližně 45 %. Náboženská realita je však podle mého opakovaného terénního výzkumu mnohem bohatší, barevnější a komplexnější. Vedle běžné vícečetné náboženské identity jsou rozšířené synkretismy jednoho z tradičních náboženství s islámem nebo křesťanstvím. Mezináboženské střety jsou v Nigérii běžné zejména mezi křesťany a muslimy, pročež se také zrodil chrislam, který cílí na jejich sjednocení a usmíření. Mezináboženské konflikty jsou v Nigérii – mimochodem nejlidnatější zemi celé Afriky – často krvavé.

Vymáhání práva je v Nigérii komplikováno nedostatkem státních zdrojů, loajalitou Nigerijců ke klanovým zvykům a lokálním sociálním mravům, obavami z čarodějnictví i masivně rozšířenou korupcí. Také z těchto důvodů je široce rozšířen tzv. lidový vigilantismus – msta za rouhání. Po obvinění z rouhání, které není podle názoru Nigerijců adekvátně potrestáno státní mocí, lidé často berou právo na mstu do svých rukou; dochází tak k napadání, ale i zabíjení jedinců obviněných z rouhání.

Není také nezajímavé, že zatímco v islámských zemích Středního východu je ženská nahota na veřejnosti naprosto vyloučenou skutečností – a byla by tam chápána jako vrchol nemravnosti a urážka tamějšího náboženského zvyku (a tedy blasfemie) –, v mnoha oblastech neméně nábožensky rigorózní Nigérie je situace zcela jiná. I v muslimských státech Nigérie uvidí cestovatel polonahé pracující ženy na poli. Nahota mezi muslimkami na venkově je pacificky tolerovaná, verbální urážka islámu je ale na hrdelní trest.

Výběr nejznámějších kauz

Případů lidového i státního trestání rouhání je v Nigérii nepřehlédnutelně mnoho. Zde je výběr nejznámějších případů:

Kaduma a Abuja, 2002: Krvavý střet velkých skupin muslimů a křesťanů ve městech Kaduna a Abuja. Důvodem byl článek v deníku Thisday, který naznačil, že prorok Muhammad by souhlasil se soutěží Miss World, která se konala v Abuji. Novinář Isioma Daniel v článku napsal, že Muhammad by si pravděpodobně vzal ženu z řad soutěžících, neboť jistě preferoval krásné ženy. Tamější muslimové obvinili noviny z rouhání a zapálili jejich kancelářskou budovu v Kaduně. Poté dav zaútočil na kostely a majetky křesťanů. Křesťané se poté s muslimy brutálně střetli – zemřelo při tom více než 250 lidí z obou táborů.

Bauchi, 2006: Ve státě Bauchi zabavila křesťanská učitelka Florence Chukwu muslimskému žákovi Korán, který si četl během hodiny angličtiny. Incident vyvolal masové nepokoje muslimů, kteří učitelku obvinili z rouhání. Při nepokojích zahynulo více než dvacet křesťanů a byly vypáleny dva kostely.

Nigérie, 2006: Tisíce muslimských mstitelů řádilo v různých nigerijských státech. Vigilantisté vypalovali kostely, zapalovali křesťanské obchody a domy a zabíjeli křesťany. Důvodem násilností bylo rozhořčení nad zveřejněním karikatur v dánském časopise Jyllands-Posten, které někteří muslimové vyhodnotili jako rouhání.

Gombe, 2007: Skupina muslimských studentů ubila k smrti a poté zapálila učitelku Christianah Oluwatoyin Oluwasesin na střední škole Gandu ve městě Gombe. Důvodem byla stížnost jednoho studenta, že se křesťanka Oluwasesin dotkla tašky, v níž byl Korán, a tím Korán znesvětila.

Tudun Wada, 2007: Ve městě Tudun Wada ve státě Kano se vzbouřili muslimové. Dav zabil devět křesťanů, vypálil několik kostelů a ničil domy a obchody křesťanů. Muslimové si stěžovali, že se křesťanští studenti rouhali, když nakreslili obrázek proroka Muhammada.

Yano, 2008: Muslimský dav oblehl policejní stanici ve městě Yano ve státě Bauchi a zapálil ji. Policejní stanice byla útočištěm křesťanské ženy, kterou dav obvinil ze znesvěcení Koránu. Jedna zpráva uváděla, že žena odmítla nabídku k sňatku od muslimského muže, načež ji muž obvinil z rouhání. Při následných násilnostech muslimové zapálili pět kostelů, několik křesťanských obchodů a zaútočili na domy policistů.

Sumaila, 2008: Ve městě Sumaila ve státě Kano došlo k výtržnostem muslimského davu. Lidé jednali na základě údajného šíření letáku, který měl obsahovat rouhání proti proroku Muhammadovi. Dav zabil křesťanského policejního inspektora a dva civilisty a dvacet dalších zranil, zapálil několik vozidel a zničil policejní stanici.

Kano, 2008: Muslimský dav ve státě Kano ubil k smrti padesátiletého muslima, který se údajně rouhal proti islámu. Není tedy pravda, že by muslimové trestali pouze rouhání ze strany jinověrců.

Kano, 2020: Soud ve státě Kano odsoudil podle práva šaría dva lidi za trestný čin rouhání proti proroku Muhammadovi. Yahaya Sharif (22 let) byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Byl usvědčen z rouhání ve své autorské písni, kterou v březnu 2020 šířil na WhatsAppu. Po tomto incidentu byl rovněž vypálen dům jeho rodičů. Omar Farouq (13 let) byl odsouzen k 10 letům vězení za rouhání.

Kano, 2022: Nigerijský ateista byl odsouzen k 24 letům vězení poté, co se přiznal k rouhání vůči islámu. Neskrývaný ateismus je sám o sobě považován za skutečnost na samé hranici rouhání.

Sokoto, 2022: Deborah Samuel Yakubu, studentka druhého ročníku vysoké školy, byla ukamenována davem, který následně její tělo zapálil, poté, co byla obviněna z rouhání proti proroku Muhammadovi. Yakubu údajně zveřejnila komentář ve skupině na WhatsAppu, kde kritizovala příspěvky související s náboženstvím, o kterých muslimští spolužáci diskutovali ve studijní skupině, o níž se domnívala, že by měla být vyhrazena jen pro akademické účely.

Mnohé další, často i zprvu zcela nezávažné události zapůsobily jako rozbuška mezi zradikalizovanými muslimy a křesťany, a ti se poté do sebe pustili nahrubo. A když se v Nigérii cokoli děje nahrubo, věřte mi, že je to zatraceně nahrubo. Kultisté z Black Axe nastavují nejvyšší míru škále pojmu, který navrhuji nazývat nigerijské nahrubo.

Visio beatifica jako plod postoje non serviam k zabíjení nařizujícím mocipánům

Toto byly jen nejznámější případy. Skutečností je, že k násilí z náboženských důvodů se v Nigérii čas od času uchýlí jak muslimové, tak i křesťané. Nelze zobecnit, že by se násilí soustředilo v jedné skupině, ale lze říci, že extremistická hnutí, jako je Boko Haram, jsou mimořádně agresivní a násilná a sama se zaštiťují islámem. To ale neznamená, že by se to zamlouvalo běžným muslimům.

Pokud si můžu dovolit nabídnout subjektivní dlouhodobou zkušenost z cest kolem světa, shrnul bych ji do tří jednoduchých bodů: 1. Mezináboženskému soužití (nebo ideálně dokonce dialogu) vůbec neprospívá, když se náboženství chápou exkluzivně; jejich stoupenci tvrdí, že jsou majitelé pravdy, výlučně oni budou spaseni a jsou lepší než ti druzí, kteří směřují k zatracení. Je to postoj nemalých skupin Židů, křesťanů i muslimů rozličných naukových směrů. Ať si to klidně soukromě myslí (i když to považuji za nedozrálou hloupost), ale ať tím veřejně neurážejí jinověrce nebo bezvěrce. Tradiční africká náboženství tento postoj většinou nezastávají, jsou tolerantní a nepovažují se za výlučná. 2. Pokud do sebe zahleděný náboženský představený – kterému v katolických kruzích zrovna neprospívá, že občas nemá ženu (či muže), jež by normalizovala jeho nezdravě nafoukané ego bez domácí zpětné vazby – vybízí k pohrdání jinověrci, nebo dokonce k násilí, je dobré ho poslat tam, kam patří, a sdělit mu: non serviam. On totiž sám zabíjet nepůjde, je to kancelářský zabiják. 3. Aktivní mezináboženský dialog a zájem o cizí náboženství nijak neohrožuje vlastní náboženskou identitu. Může ji naopak posílit a ještě lépe ukotvit, případně ujasnit nebo doformovat. Ano, pokud se kriticky zvažující člověk nebojí sám sebe, může identitu i proměnit – ale proč ne, je-li to ta pravá cesta onoho člověka? Kdo zná jenom křesťanství, nezná křesťanství vůbec. Dialog vede k poznání – mimo jiné i k poznání sebe sama.

Myšlenkové vzorce běžného křesťana jsou systematicky formovány příkazem nastavit v případě konfliktu i druhou tvář. Jako dlouholetý křesťan, který v celém světě s velkým zájmem křesťanství sleduje, mohu říci, že jsem viděl mraky křesťanů, kteří si od církevních i jiných autorit nechali ohýbat páteř až k zauzlení – přestože mnozí z nich u toho měli plná ústa takzvané spravedlivé války –, ale abych zažil někoho aktivně nastavit druhou tvář, to asi ne. Muslimové ovšem nejsou formováni nastavovat druhou tvář a už vůbec ne nechat si páteř ohýbat jinověrci. Každý nechť si vybere kam patří, nebo kam by chtěl patřit, jestli tedy vůbec patří a na co vlastně patří. Visio beatifica! Non serviam!

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.

Audio:

HAVELKA, Ondřej. ČESKÝ ROZHLAS. Zhodnocení papežovy cesty po Africe. Praha, 26. 4. 2026.

HAVELKA, Ondřej. ČESKÝ ROZHLAS. Amulety s verši Koránu pokapanými kohoutí krví: Afrika s religionistou doktorem Havelkou • mujRozhlas