ThLic. Mgr. Ondřej Havelka, Ph.D., MBA

Psychedelická iniciace gabonského náboženství bwiti je nesmírně zajímavá a ještě zajímavější je skutečnost, že přijímání velkého množství halucinogenního ibogainu je také součástí tamější křesťanské liturgie, přesněji řečeno liturgie synkretismu bwiti a katolického křesťanství. Samotný iniciační obřad náboženství bwiti jsem již popsal a věnoval jsem prostor také teologickému vhledu do naukových východisek synkretismu. Nyní půjdeme dál a podíváme se na fascinující praxi přijímání velkého množství halucinogenů a zároveň eucharistie, tedy (podle křesťanského – respektive jednoho křesťanského – chápání) skutečného těla Kristova. V této synkretické praxi spatřuji samu esenci současné středoafrické spirituality a mystiky.

Náboženství bwiti nemá fixovanou sumu nauky, která by se vyučovala, ale má iniciační a postupové obřady, při kterých se dosahuje výrazné změny vědomí a vhlédnutí do podstaty celkové reality, včetně její důležité duchovní dimenze. Člověk se otevírá vizím a nazírá. Ortopraxe má jednoznačnou přednost před ortodoxií. V synkretismu se vychází z katolické liturgie, která má ve střední Africe svá specifika a své unikátní důrazy, k nimž se připojuje obřadní přijímání psychedelického ibogainu v drceném prášku z kůry kořene ibogy. Křesťanská liturgie klade velký důraz na oheň – před oltářem je větší ohniště, kolem věřících hoří velké svíce a několikrát jsem viděl i celý hořící kříž.

Bwiti původně pochází od pygmejů, kteří patrně jako první objevili účinky konzumace druhé vrstvy kořene keře iboga. Pygmejové – v Gabonu především etnikum Mbenge (skupiny Aka, Gyele, Bongo, Baka a Kola) – vypozorovali účinek ibogy u goril, které kořen okusovaly. Pygmejští lovci byli po menších dávkách drceného kořene ibogy schopni překonat mnohem delší vzdálenosti, unést daleko větší zátěž než obvykle a několik dní nespat. Pygmejové záhy zjistili, že větší dávky ibogy vedou k výrazným halucinacím a dávka později užívaná k iniciaci bwiti způsobuje dočasné bezvědomí. Velmi brzy také zjistili, že překročení této dávky – vzhledem k hmotnosti a zdravotnímu stavu člověka – způsobí smrt.

Pygmejové brzy začali větší dávky drcené ibogy v prášku používat k duchovním účelům, k získání vhledu do skutečnosti a časem rozvinuli vlastní náboženství, nebo lépe řečeno spiritualitu, protože božstvy se nezabývali. Bylo by velmi zajímavé studovat počátky této náboženské tradice, ale vzhledem k absenci jakýchkoli písemných pramenů pygmejského původu je to nemožné.

V Gabonu (a některých okolních zemích) je bwiti praktikováno samostatně jako svébytné náboženství, často ale spolu s katolickým křesťanstvím bez směšování (což znamená vícečetnou náboženskou identitu), ale nejčastěji v synkretizované podobě. Bůh Zame ye Mebege, známý z náboženství bwiti jako dárce ibogy, je ztotožňován s křesťansky chápaným Bohem Otcem.

Zasvěcenec, který připravuje přípravek z ibogy a vede iniciační rituál, se nazývá nganga. Pokud člověk sleduje nečisté úmysly, nechce se dozvědět o sobě a o celkové realitě, ale chce získat například umění ublížit ostatním, rituál jej podle přesvědčení ngangů zničí. Iboga má podle ngangů mocně zesilovat základní nastavení člověka, jeho přístup k rituálu, přístup k sobě a k ostatním. To je také podle zasvěcenců důvod, proč někteří lidé rituál nepřežijí a z bezvědomí se již nevrátí. V synkretismu nganga úzce spolupracuje s knězem, případně obě funkce vykonává tatáž osoba.

Magický keř Tabernanthe iboga

Tabernanthe iboga je tropický keř z čeledi toješťovité. Kořen keře obsahuje psychoaktivní látky silně ovlivňující centrální nervový systém, patřící do skupiny halucinogenů, na člověka působící výraznými změnami stavu vědomí. Iboga je nejrozšířenějším středoafrickým halucinogenem a je využívána pro duchovní i uvolňující účely, léčbu, ovšem také jako jed, a to zejména v Gabonu, Rovníkové Guinei, jižním Kamerunu, západním Kongu a západním Demokratickém Kongu. Iboga je považována za magickou rostlinu darovanou lidem nejvyšším Bohem.

Kořen ibogy obsahuje více než deset různých indolových alkaloidů, přičemž nejúčinnějším z nich je alkaloid ibogain. Menší dávka alkaloidu ibogainu pomáhá lidskému organismu překonat únavu, hlad a žízeň a dočasně zvýšit energii. Psychedelické účinky vyvolává větší množství přijatého alkaloidu ibogainu. Předávkování ovšem končí smrtí. Proto dávejte při iniciacích, které lze dnes absolvovat nejen ve střední Africe, ale i v Evropě, velký pozor.

Ibogain patří mezi tzv. atypická psychedelika – narozdíl od klasických psychedelik je mechanismus účinku jiný než agonismus na serotoninových receptorech. Ibogain je obsažen v rostlinách čeledi toješťovitých, zejména v Tabernanthe iboga, Voacanga africana, Tabernaemontana undulata a některých dalších. Mechanismus účinku je kombinovaný. Působí na větší množství receptorů a zasahuje do většího množství systémů. Ibogain působí jako inhibitor zpětného vstřebávání serotoninu. Působí rovněž jako κ-a µ-opiodní agonista. Na účinku také participují NMDA receptory a α3ß4nikotinové receptory.

Průběh iniciace bwiti a její synkretická podoba

První den vstupního obřadu dostává iniciovaný první dávky odvaru drceného kořene v nápoji, který vyvolá zvracení a celkové vyčištění trávicí soustavy – jedná se o tzv. rituál zvracení. Iniciovaný je oblečen do jednoduchého bílého roucha. V některých oblastech mají iniciovaní pouze bílou bederní roušku, ženy jsou zpola obnažené. Na severu Gabonu jsem viděl iniciaci, která probíhala celá v obřadní nahotě. Nahota symbolizuje, že se iniciovaný všeho vzdává a nic nebrání jeho přerodu. Stále hraje monotónní hudba – strunné nástroje a bubny –, iniciovaný se čistí. V praxi synkretismu se iniciovaný opakovaně modlí křesťanské modlitby včetně vyznání víry.

V dalším kroku (obvykle druhý den) se skupina – často se iniciuje více jedinců, obřad vede jeden či dva ngangové (u synkretismu také katolický kněz) a asistuje několik dalších zasvěcenců – přesouvá hluboko do deštného lesa k řece. Obvykle se začíná u sacré – posvátného místa u řeky. Následuje rituální očista v řece. Iniciovaní se svléknou do naha, ponoří se do vody a za zvuku bubnů nechávají odplývat všechny negativní skutečnosti. Tekoucí voda odkazuje k odplývání hříchů. Vnitřní i vnější očista je mimořádně důležitá, protože účinná látka kořene podle ngangů výrazně zesiluje pozitivní, ale i negativní obsahy vědomí, a pokud by se člověk před konzumací kořene nezbavil hříchů a negativ, nemusel by konzumaci přežít. V synkretické praxi před očistou v řece proběhne křesťanská svátost smíření (zpověď). Stále se chrastí a hraje na strunné nástroje. Rituální nahota při koupeli v řece má také svou symboliku – iniciovaný je zbaven hříchů i všech masek, které vůči světu používá. Je nahý takříkajíc navenek i uvnitř, a tedy připravený na další fázi zasvěcení.

Svátost smíření je jednou ze sedmi katolických svátostí, kdy věřící vyznává Bohu prostřednictvím kněze své hříchy a Bůh mu prostřednictvím kněze odpouští. Psychedelická iniciace není uvedením do křesťanské roviny synkretismu, ale do roviny bwiti. Iniciovaný je již pokřtěný a nejčastěji rovněž již biřmovaný. Křest a biřmování jsou dvě iniciační katolické svátosti následované prvním přijetím eucharistie, což je třetí iniciační svátost, kterou poté věřící přijímá po celý život.

Následuje přesun na místo samotné iniciace bwiti: někdy je to venku u posvátného stromu, jindy ve vnitřním prostoru; hoří svíce, přes noc oheň. V synkretismu se jedná o vnitřní prostor s oltářem, na němž bývá velký obraz Krista. Často jsou zde také sošky Panny Marie a lidé jsou oblečení do bílých šatů s červenými křesťanskými kříži na hrudi. Viděl jsem také biskupské infule (mitry). Na hlavách je však měli prostí věřící nebo kněží, nikoliv biskupové.

Následně na řadu přichází omývání namáčenými listy palem, pokrytí popelem nebo bílým práškem. U kratších iniciací tento krok praktikován není. Účastnil jsem se několika iniciací i běžných obřadů v různých oblastech střední Afriky a odlišnosti byly poměrně zásadní. Dalším důležitým krokem iniciačního obřadu je okuřování, neboli „kouřová koupel“, která obvykle probíhá třetí den. V některých oblastech se z palmových listů vytvoří malý prostor, kam iniciovaný vstoupí a do něhož se vhání kouř. Jinde se iniciovaný usadí na židli, přikryje dekou, aby vykukovala pouze hlava a kouř se vhání pod deku. Stále se hraje monotónní melodie a stále zní bubny. V případě synkretismu bwiti a křesťanství iniciovaný do melodie a rytmů stále opakuje křesťanské modlitby.

Celou dobu několikadenního obřadu se iniciovanému podává malé množství prášku z kořene ibogy. Dosavadní fáze měly úlohu očišťování, zbavení se hříchů a zřeknutí se zla. Klíčovým momentem je totiž očištění člověka od všeho zlého a negativního a jeho znovuzrození. To je společné jak praxi bwiti, tak praxi křesťanské a v synkretismu se tento důležitý prvek krásně snoubí. Po okuřování se iniciovanému přes obličej, jinde přes celé tělo, namaluje svislá červená čára a na čelo připevní ptačí brko. Na hlavu se v některých oblastech Gabonu nasazuje koruna z listí. Čtvrtý den se opakuje rituální zvracení. Záleží na tom, jak iniciovaný zvládá udržet v sobě extrémně hořký prášek z rozdrceného kořene.

Nejdůležitější krok iniciace probíhá obvykle pátý den, kdy dochází ke konzumaci velké dávky drceného kořene ibogy. Iniciovaný je nesmírně vyčerpaný: po celou dobu několikadenního zasvěcování nejí, pije pouze čistou vodu a spí jen minimálně. Vyčerpání před přijetím hlavní dávky ibogainu je zásadní. V některých oblastech Gabonu nganga před podáním posvátného pokrmu několikrát píchne iniciovaného jehlou do čela a do jazyka. Při přijímání halucinogenního prášku je iniciovanému nastaveno zrcadlo. V synkretické praxi sedí iniciovaný před oltářem s velkým obrazem Ježíše, častěji ale Ježíše živého a žehnajícího, nikoli ukřižovaného. Za iniciovaným hoří oheň.

Iniciovaný se na sebe dívá do zrcadla, vystupuje ze sebe a pozoruje se z odstupu. Poté do sebe jaksi zvenčí skrze zrcadlo vstupuje a proniká do své nejvnitřnější úrovně. Potkává se sám se sebou, poznává se… Po konzumaci velkého množství ibogainu upadne do bezvědomí nebo velmi hlubokého spánku, v němž se odehrávají ty nejdůležitější vize. Bezvědomí nebo hluboký spánek trvá celý šestý den. Tělo iniciovaného leží na zemi, zatímco vědomí putuje, nahlíží, poznává. Hudebníci bez přestání hrají jednu opakující se melodii. Nganga stále dohlíží na iniciovaného. Stav je natolik hluboký, že se tělo na zemi mnoho hodin (i desítky) vůbec nepohne. Sedmý den se iniciovaný navrací. Sedí na zemi, později chrastítky rytmicky doprovází hudebníky. Probouzí se ze změněného stavu vědomí. Probouzení do plně bdělého stavu trvá hodiny. Nganga na iniciovaného fouká bílý prášek, kněz jej kropí svěcenou vodou. V synkretické praxi následuje mše svatá a iniciovaný již v bdělém stavu přijímá eucharistii – podle katolického přesvědčení tělo Kristovo a krev Kristovu. Jedná se o nejniternější cestu do sebe, cestu ze sebe a následné spojení s Kristem v mystickém bodě, kde se věčné protíná s časným a konečné s nekonečným.

Lidé uvádějí po iniciaci různé vize: často se jedná o nesmírně živé obrazy z nejranějšího dětství nebo setkání se zemřelými předky. Někdo vnímá hluboké propojení s prostředím (přírodou, lidmi, zvířaty…), někdo cestuje vesmírem do nepopsatelných vzdáleností a navštěvuje oblasti se zcela odlišnými formami života. Někdo nazírá svou prenatální fázi života pozpátku až do chvíle, kdy byl jedinou buňkou – zygotou. Vize jsou nesmírně rozmanité a divoké. Obrazy jsou ale slovy jen těžko zprostředkovatelné a druhému nedávají mnoho smyslu. Ohraničenými pojmy se vyjadřuje něco, co hranice prakticky nemá. Naše běžná kalibrace vnímání vhodná k přežití se nepopsatelným způsobem rozšíří a člověk je schopen vnímat skutečnost do mnohem subtilnějších detailů, ale i v mnohem větších celcích. A když říkám mnohem, myslím tím sakra mnohem.

Jakožto teolog existencialista se sklony k synkretizačním raušům a religionista, kterého to začíná zajímat tam, kde to má končit, jsem samozřejmě v Africe iniciací prošel a zakusil i mnohé další. Je ale velmi obtížné dosažené stavy tak říkajíc narvat do slov. Je to podobné jako dostat úkol popsat akutní zamilovanost pomocí pěti slov náhodně vygenerovaných z IT terminologie. Už jenom vzpomínka na ony stavy mě nutí je komprimovat do slov a tak sprostě redukovat, a následně se pokusit je neobratně slovy předat čtenáři tak, aby na mě neposlal Chocholouška. Prostě to nejde. Mělo by to asi stejnou výpovědní hodnotu jako když radostně štěkne můj pes. Je to fajn, ale nestačí to. Jedno je ale jisté – to, že za zrcadlem na iniciovaného dohlíží živý žehnající Kristus v příjemných barvách a s vlídným úsměvem, není náhoda, protože v tom stavu by člověk ukřižovaného, který na sebe právě bere veškerý hřích světa, prostě a jednoduše nedal. A ještě jedno můžu vypovědět: po všem, co jsem v Africe zakusil, jsem našel zázemí u velekněze řádu Melchisedechova. Všechny africké iniciace mě nasměrovaly k africkému náboženství, které je na kontinentu vitální již dva tisíce let.

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024 (dotisk 2026, bestseller)

Audio:

HAVELKA, Ondřej. Český rozhlas: Papež Lev XIV. v Africe: Mezi chudobou, neokolonialismem a duchy předků | Radio Wave