Fotoreportáž: Via Dolorosa – Velký pátek v Jeruzalémě - ThLic. Mgr. Ondřej Havelka, Ph.D., MBA - Blog

Velikonoční Velký pátek je ale výjimečný: do Svaté země – v současnosti prověřované velmi nesvatými (ba do abaddónského šeólu vedoucími) skutečnostmi vůči bližnímu – se na nejdůležitější křesťanské svátky sjíždějí křesťanští (a jinověřící či hledající) poutníci z celého světa, aby mohli v modlitbách projít poslední cestu svého spasitele Ježíše Krista. Velkopáteční atmosféra na Křížové cestě (Via Dolorosa) je dechberoucí. Pro muslimy a Židy, kteří v Jeruzalémě žijí, je to ale běžný den, Kristova cesta na Kalvárii je nezajímá. Pro křesťana (nebo hledajícího poutníka) je to ovšem něco zcela mimořádného – na tomto místě se psaly dějiny spásy; tudy kráčel těžce mučený Ježíš z Nazareta, podle křesťanské teologie člověk a Bůh v jedné osobě; tady se lámal letopočet.

Skalní dóm se svou impozantní zlatou kupolí stojí na Chrámové hoře v centru Jeruzaléma. Tato islámská stavba spočívá na místě tehdejšího židovského Jeruzalémského chrámu. Místo je posvátné pro Židy, kteří se shromažďují zejména u Západní stěny, pro muslimy, i pro křesťany. V chrámě podle Nového zákona působil také Ježíš, který byl později ukřižován na nedaleké Golgotě. Skalní dóm byl postaven mezi lety 687–691 devátým chalífou Abd al-Malikem. Stojí na pahorku, který Židé a křesťané nazývají Chrámová hora a je ztotožňován s horou Moria, kde měl Abrahám obětovat syna Izáka. Muslimové dóm nazývají Vznešená a ušlechtilá svatyně. Uvnitř je skála, ze které, jak muslimové věří, vystoupal prorok Mohamed s archandělem Gabrielem do nebe, aby obdržel od Mojžíše modlitby, se kterými se později vrátil na zem.

Jediným skutečným pozůstatkem Jeruzalémského chrámu je tato Západní stěna, známá také jako Zeď nářků. Je to pozůstatek obrovského druhého chrámu. První chrám byl postaven za krále Šalomouna vládnoucího mezi lety 970–931 př. n. l. a zbořen králem Nebukadnesarem II. v roce 586 př. n. l.

Druhý chrám byl vybudován po návratu Židů z babylonského zajetí (586–537 př. n. l.) a zbořen Římany roku 70 našeho letopočtu. V Římě to stále připomíná Titův vítězný oblouk. Tyto mohutné kamenné kvádry jsou původní západní stěnou rozsáhlého druhého chrámového komplexu.

První zastavení křížové cesty je u místa bývalé římské pevnosti, kde proběhl soud (Mt 27, 2) a Ježíš byl odsouzen k smrti. Dnes je zde muslimská kolej Omarovy madrasy. Je brzké dopoledne, přesto je už velmi horko. Slunce pálí do světlých kamenných stěn starých budov, mezi kterými se odehrávaly dějiny. Schází se bezpočet skupin poutníků mnoha národů – Asiaté, Afričani, Evropané, Američani… Přidáváme se ke skupině indických křesťanů.

Oblouk Ecce homo. Pod tímto kamenným obloukem Pilát spatřil zbičovaného Ježíše s trnovou korunou a prohlásil: „Hle, člověk!“ (Jan 19, 5)

Druhé zastavení je u Kaple bičování. Na tomto místě byl Ježíš krutě bičován a ponižován (Mk 15, 15), potom vzal na svá bedra kříž. Poutníci se tiše modlí, na místech jednotlivých zastavení se střídají rozmanité skupinky věřících. Před námi kráčí Korejci, za námi už čekají křesťané z Ghany. Zaznívají modlitby ve všech jazycích. Většina skupin nese velký kříž.

Židovští vojáci na Křížové cestě.

Třetí zastavení se nachází u místa, kde Ježíš podle tradice poprvé klesl pod tíhou kříže. Posvátná atmosféra prostupuje okolí. Indičtí poutníci Křížovou cestu hluboce prožívají. Je zajímavé poslouchat křesťanské modlitby v hindštině.

Čtvrté zastavení je před arménským kostelem Panny Marie Bolestné. Dříve tu stál kostel založený křižáky. Zde Ježíš potkal svou matku Pannu Marii.

Páté zastavení: Římští vojáci tady zadrželi Šimona z Kyrény a přinutili jej nést Ježíšův kříž (Lk 23, 26). Poutníci se zastavují ve zcela zaplněné uličce, která se prudce zvedá vzhůru ke Golgotě. Prolínají se tady nejrůznější vůně, zvuky, modlitby, pocity…

Šesté zastavení: Podle tradice zde Veronika podala Ježíšovi roušku a otřela mu krev a pot. Evangelisté však tyto informace neuvádějí. Atmosféra na Křížové cestě je čím dál silnější. Sedmé zastavení: Ježíš podruhé padl pod tíhou kříže. Toto místo označuje římský sloup ve františkánské kapli. Ani tuto událost nenajdeme v žádném z evangelií. Osmé zastavení je na místě, kde Ježíš napomínal plačící ženy (Lk 23, 28). Skupinka poutníků z Ghany v čele s knězem se s námi spojila. Při modlitbách zní zajímavá směsice odlišných jazyků.

Deváté zastavení je na nádvoří etiopského kláštera. Podle tradice na tomto místě padl Ježíš potřetí pod křížem. Přidávají se k nám řádové sestry a několik poutníků z Francie. Desáté až čtrnácté zastavení se nacházejí na samotné Golgotě – v překladu Lebka, podle vzhledu pahorku (Mt 27, 33). Dnes zde stojí chrám Božího hrobu a jednotlivá zastavení probíhají uvnitř. Desáté zastavení připomíná, že Ježíš byl zbaven roucha. Jedenácté zastavení: Ježíš byl přibit na kříž (Mt 27, 35). Dvanácté zastavení: Ježíš zemřel na kříži (Mt 27, 50). Třinácté zastavení: Ježíšovo tělo sňali z kříže (Mt 27, 59). Čtrnácté zastavení: Ježíš byl uložen do hrobu (Mt 27, 60). Tady už se mísí poutníci všech národů. Zaznívají modlitby v mnoha jazycích a posvátné chvíle prožívají v jednotě lidé nejrůznějších kultur a zvyků.

Během křižáckého období byl dóm svěřen augustiniánům, kteří ho přeměnili na kostel, a mešita Al-Aksa se v roce 1104 stala královským palácem Baldwina I. Templáři, neboli Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu (řád byl jedním z největších a nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku), kteří věřili, že dóm je na místě původního Šalomounova chrámu, zřídili v mešitě Al-Aksa přiléhající k Dómu svůj hlavní stan.

Muslimové chovají Skalní dóm ve velké úctě. Je to jejich třetí nejposvátnější místo. Ke křesťanům jsou přátelští a dokonce ve svých obchůdcích v uličkách Jeruzaléma prodávají i křesťanské suvenýry. Vztahy se Židy jsou ale dlouhodobě špatné.

Židé věří, že pouze oni jsou vyvoleným národem předurčeným ke spáse. Věří, že mesiáš ještě nepřišel. Židé se k nám v Jeruzalémě chovali velmi vlídně, ovšem pouze do chvíle, než přišla řeč na mesiáše.

Getsemany. Tyto olivovníky rostoucí v Getsemanské zahradě mohou být starší dvou tisíc let, a tedy právě pod nimi se mohl spasitel modlit, než byl předveden před veleradu (Mk 14, 53-65). Od 5. století odtud vyráží na Květnou neděli průvod křesťanů s palmovými ratolestmi do Jeruzaléma.