Etiopská Lalibela: kostely zapuštěné v zemi a svatí muži v růžových dekách

Foto: Ondřej Havelka

Křesťanská sakrální architektura hledající ideu svatostánku v beztvaré materii skály není ve světě – zejména na Středním východě – nijak výjimečná. Jedním z pozoruhodných míst, kde středověcí architekti ovšem tvořili skutečně výjimečně, je etiopská Lalibela s jedenácti velkými kostely vytesanými do skalního podloží.

Foto: Ondřej Havelka

Lalibela, dříve známá jako Roha, nacházející se ve vysokých horách severní Etiopie, je nejvýznamnějším křesťanským poutním místem v Africe a jedním z nejzajímavějších poutních míst na celém světě. Největší pozoruhodností Lalibely jsou přibližně 800 let staré kostely vytesané z jednoho bloku kamene, zapuštěné do země tak, že z povrchu vlastně nejsou vidět, neboť střechy kostelů kopírují niveletu okolního terénu. Tyto kostely jsou výkladní skříní středověké etiopské skalní architektury, označované také jako aksumská skalní architektura. Jedenáct impozantních kostelů skrytých v podzemí spojují podzemní chodby v jakýsi tajemný podzemní labyrint. Král Lalibela (1181–1221), který podle historiků toto zvláštní dílo nechal vystavět, je v jednom z kostelů pohřben. Podle legendy chtěl Lalibela po svém pobytu v Jeruzalémě postavit ve svém království svaté město podle jeruzalémské předlohy. Vzniklo ovšem něco zcela unikátního (a podstatně odlišného) – podzemní svět plný kostelů a tajných chodeb, který při běžném pohledu z povrchu jako by neexistoval. Každý kostel je vytesán z jednoho bloku kamene včetně propracovaných interiérů, místností, schodišť, oken, zdobení, oltářů, a co je mimořádně zajímavé, také včetně napodobenin schrány úmluvy, které v evropských kostelech rozhodně nejsou běžné. Podle neprokazatelné ústní etiopské legendy, je skutečná schrána úmluvy, která byla původně uložena v Jeruzalémském chrámě, v současnosti uchovávána v kostele v Aksumu (dříve hlavní město Aksumské říše) přibližně 250 km od Lalibely.

Foto: Ondřej Havelka

Architekti, ale také dělníci a jejich stavební dozor, zaslouží i po osmi staletích velké uznání. Uvědomíme-li si náročnost tohoto stavebního projektu a vezmeme-li v potaz úroveň tehdejší subsaharské Afriky, nezbývá než chválit. Vždyť jižně od Sahary v této době jiná podobně propracovaná stavba nevznikla. Přestože kamenné kostely vytesané do skalního podloží neprojevily za osm století prakticky žádné známky destrukce vlivem počasí, rozhodli se supervizoři této unikátní památky pro velmi nevkusné plechové zastřešení (s jedinou výjimkou kostela sv. Jiří, jenž je na fotografiích), které bohužel zcela pokazí první dojem a znemožní přehlédnout kostely z exteriéru. Cestovatel si již bohužel neudělá ani fotografii a jeho vzpomínce na Lalibelu bude vévodit plechová zrůda nad kamennou krásou. Zda to kamenným kostelům jakkoli prospěje, nechť každý posoudí sám.

Foto: Ondřej Havelka

Jak už to v Africe bývá, místo je v současnosti kromě mimořádně nepovedeného zastřešení silně zkomercionalizované a cestovatel se místo ponoru do duchovních hlubin musí smířit s placením, obtěžováním samozvaných průvodců, opětovným placením a žebráním. Lalibela je zakonzervovaná střechami a byznysem, což je bohužel případ mnoha původně živých památek, které si pod svá křídla vzalo UNESCO. Nerad kritizuji jakoukoli snahu o dobro, ale po procestování celého světa se mi z mého úhlu pohledu zdá, že UNESCO znamená sterilizaci památky, vyhnání života z památky a její optimalizované finanční vytěžení. Vstup památky do UNESCO je tečka za jejím dějinným příběhem a vývojem.

Foto: Ondřej Havelka

Komu se přesto v Lalibele podaří proniknout hlouběji, prožije něco zcela jiného než v běžném kostele. To, že je kostel postaven směrem dolů, místo aby se vypínal k nebi a povznášel srdce vzhůru, působí na návštěvníka velmi silně. Ryze subjektivně mohu vypovědět, že jsem se cítil jako v negativu. Místo mě religionisticky silně přitahovalo a teologicky naopak silně děsilo. Jistě, podzemních kostelů je ve světě mnoho, např. turecká Kappadokie se svými jeskynními kostely je velmi známá, ale Lalibela je něco jiného. To „něco“ musí cestovatel zakusit osobně.

Foto: Ondřej Havelka

Toto pozoruhodné, nábožensky, architektonicky, stavitelsky i umělecky zcela unikátní místo je doslova plné etiopských svatých mužů oděných v dlouhých růžových nebo žlutých pláštích připomínajících obyčejnou deku. Tito barevně odění muži, kteří nevlastní nic jiného než velký kříž a Bibli, jsou u etiopských křesťanů v ohromné úctě: lidé je zvou na jídlo, v kavárnách dostávají zdarma kávu nebo čaj a často jsou také zváni na noc do chýší domorodců. Tito muži nemají žádný domov – celý život pomalu putují po etiopských horách a čas od času navštěvují své nejsvětější místo, kde touží být pohřbeni, Lalibelu. Svůj život zasvětili Bohu a cestě poznávání jeho tajemství; svou mysl neznečišťují žádným materiálním vlastnictvím, žádnou pevnou vazbou ke konkrétnímu místu nebo lidem, žádnou jinou touhou než touhou po svém Stvořiteli. Cestovatel je může potkat kdekoli v rozlehlých etiopských velehorách, v nížinách prakticky nikdy. Jejich koncentrace je bezesporu nejvyšší právě v Lalibele.

Foto: Ondřej Havelka

Napříč Afrikou. Dívčí obřízka v Keni, Samburové a krutopřísný lev

24.11.2024

Políčeno na lva, Súdán místo Jemenu… #Cestopis na pokračování. Dvacátá pátá epizoda. (Zdroj: Ondřej Havelka) Konečně jsme v severní Keni, obklopeni snad nejkrásnějšími kmeny celé Afriky. Přibalujeme do batohu několik petek pitné vody, sušenky a chlebové placky a vyrážíme pěšky do divočiny. Naším cílem je etnikum Samburu. Opouštíme poslední domky na [...]

Napříč Afrikou. Dramatická cesta severní Keňou

18.11.2024

Zlatý zapadákov, Rendilové a kairos… #Cestopis na pokračování. Dvacátá čtvrtá epizoda. Hraniční přechod mezi Tanzanií a Keňou je velmi živý: kolem nízkých budov je spousta Masajů, kteří nabízejí cestovatelům své tradiční výrobky a nechávají se fotit za peníze. Takové fotky ale pro nás nemají žádnou cenu, takže Masaje odháníme a musíme být velmi [...]

Napříč Afrikou. Obnažení chlapci a bolestivá obřízka mezi přihlížejícími

08.11.2024

Sikóliové, Wougunte a Masajové v Tanzanii. #Cestopis na pokračování. Dvacátá třetí epizoda. Rovinatou vyschlou krajinou, ze které se zvedá úžasný kužel Mount Meru, kráčíme stále dál od silnice, až po hodinách chůze spatřujeme na obzoru dvě černé postavy. Rozeznáváme, že jsou to dva mladí černoši v černých hábitech a mají něco bílého na obličejích. [...]

Fico

Prieskum SANEP: Dôveryhodnosť lídrov kopíruje popularitu ich strán. Fico vedie, stíha ho Šimečka

24.11.2024 19:50

V rebríčku dôveryhodnosti lídrov politických strán je na špici Fico, na konci Matovič.

polícia, policajná páska

Mrazivý nález na juhu Slovenska: V rodinnom dome našli dvoch mŕtvych ľudí

24.11.2024 19:30

Obhliadajúci lekár vylúčil cudzie zavinenie a nariadil oboch nebohých pochovať.

Donald Trump

Trump II. v Bielom dome: Výzva či príležitosť?

24.11.2024 19:00

Čo bude Donald Trump na čele USA znamenať pre nás, pre Európu, pre našu bezpečnosť? Zapojte sa do digitálnej diskusie o tom, ako zvolenie Trumpa ovplyvní naše životy.

Libanon, Bejrút

Mohutný izraelský útok na Bejrút má už 29 obetí, hlásia úrady

24.11.2024 17:48, aktualizované: 18:19

Ministerstvo uviedlo, že v sobotu bolo pri izraelských úderoch na celom území Libanonu zabitých celkovo 84 ľudí.

Štatistiky blogu

Počet článkov: 94
Celková čítanosť: 119960x
Priemerná čítanosť článkov: 1276x

Autor blogu

Kategórie