ThLic. Mgr. Ondřej Havelka, Ph.D., MBA

Po předešlých epizodách, které nás provedly západní a střední Afrikou, se nyní nacházíme na jihu rozlehlého kontinentu, v němž se hovoří více než patnácti sty africkými jazyky a v němž se skrývá bohatství náboženského života v takové míře jako nikde jinde na světě.

Náboženství Lozijů

Lozijové jsou jihoafrickou etnickou skupinou, v jejímž náboženství je nejvyšší Bůh nazýván Nyambe. Jeho božskou manželkou je Nasilele a jeho božskou matkou je Ngula. Zajímavá je skutečnost, že Nyambe stvořil také svoji ženu i svoji matku! Mýtů o stvoření světa je více a vzájemně se rozcházejí – může za to skutečnost, že příběh nebyl v minulosti zapsán, ale po celé generace se předával pouze ústně a v různých oblastech se různě vyvíjel.

Nahlédněme jeden z nich: Bůh Nyambe podle něho stvořil prvního člověka jménem Kamunu, který dostal za úkol pojmenovat všechna zvířata a starat se o ně jako o své sourozence. Člověk byl nejchytřejší ze všech tvorů a brzy si osvojil některé metody Boha Nyamba. Naučil se rozdělat oheň, využívat železo, keramiku, vyrobit loďku, pěstovat plodiny a chovat zvěř. Bůh byl ohromen jeho schopnostmi, ovšem ve chvíli, kdy člověk začal zabíjet zvířata a pojídat je, pokusil se toto konání zastavit: zakázal člověku zabíjet živé tvory, ale člověk neposlechl. Nyambe člověka potrestal nejprve mírně, avšak když člověk dál porušoval pravidla, seslal smrt na jeho syna. Tak přišla smrt mezi lidi; Bůh se lidem odcizil a odebral se na nebesa.

Náboženství Sanů

V náboženství jihoafrických Sanů je také více božstev, kultická úcta k předkům a duchům přírodnin, jako jsou řeky, skály nebo hory. Jedním z nejdůležitějších rituálů v sanském náboženství je dosahování transu prostřednictvím tance – zatímco lidé v kruhu zpívají a rytmicky tleskají, tanečníci uprostřed nich divoce tančí. Halucinogeny nejsou nezbytné, ale někteří zasvěcenci pro vyšší efekt přírodní halucinogeny používají. Zúčastnili jsme se několika nočních obřadů (i když je pravdou, že jsou rozšířenější v západní Africe), při nichž polonahé tanečnice divoce víří v plápolavém světle ohňů, a musím říci, že atmosféra je skutečně magická i bez přírodních halucinogenů. Sanové žijí v Botswaně, okrajově v Namibii a Jižní Africe.

Tumbukské náboženství

Tumbukové jsou etnickou skupinou žijící převážně v Malawi, Zambii a Tanzanii. Nejvyšší Bůh stvořitel je nazýván Chiuta (s významem velký luk) a na obloze se projevuje duhou. Také v tomto nábožentsví existuje více verzí mýtu o stvoření. Mýtus má člověka vést k mravnému životu v tumbukské společnosti. V příbězích se opakovaně objevují tři zvířata: želva (považovaná za nejmoudřejší zvíře), hyena (považovaná za škůdce) a zajíc (považovaný za chytrého intrikána).

Další jména pro Boha Chiutu v různých oblastech jsou Mulengi, Mwenco a Wamtatakuya. Bůh Chiuta je všudypřítomný – lze se modlit přímo k němu, ovšem i duchové předků mají při modlitbě k Bohu značnou sílu. Vedle deště je Chiuta spojen také s duhou a bouřkou. Mýtus o stvoření vypovídá, že na počátku existovala jen země a Bůh Chiuta; na povrchu nebyla žádná voda – později Chiuta stvořil mraky, déšť a blesky a následně lidi a zvířata. Ohledně původu smrti mýtus hovoří o chameleonovi a ještěrce, jako u středoafrických bantuských kmenů.

Náboženství Zulu

Zulu je tradiční jihoafrické náboženství stejnojmenného etnika, které zná množství božstev, běžně spojovaných se zvířaty nebo přírodními jevy. Nejvyšší Bůh a stvořitel světa se nazývá Unkulunkulu (v překladu: Ten největší). Bůh Unkulunkulu se zrodil z obrovské rákosové bažiny nazývané Uhlanga – z tohoto močálu mají také pocházet lidé. Unkulunkulu bývá někdy spojován s nebeským Bohem Umvelinqangim (v překladu: Ten, který byl na počátku). Unkulunkulu je zdrojem veškeré existence; mezi další známá božstva patří: Nomhoyi (bohyně řek), Nomkhubulwane (bohyně deště a duhy), Ngungi (bůh kovářů) a Nyanga (bohyně měsíce).

Tradiční jihoafrické léčitelství

V jižní Africe má hlubokou tradici spirituální léčitelství: jedná se komplexní nábožensko-medicínsko-spirituální fenomén. Tradiční léčitelé se v jižní Africe zabývají léčbou fyzických i psychických nemocí klienta, věštěním, vedením obřadů při narození nebo smrti, ochranou proti čarodějnictví, uchováváním mýtů, příběhů a tradice. Uvádí se, že tradičních léčitelů je v jižní Africe až desetkrát více než klasických lékařů. Až 60 % obyvatel jižní Afriky konzultuje v případě nemoci situaci s tradičním léčitelem, velmi často v kombinaci s návštěvou moderního lékaře.

Pro harmonický život je třeba pravidelně obětovat předkům, což je práce léčitelů; kult předků hraje v léčitelství klíčovou roli, obětují se nejčastěji pokrmy a zvířata. Léčitelé také připravují tradiční muti – zde se léčitelství potkává s čarodějnictvím, přičemž hranice je velmi tenká a často překračovaná. Zasvěcení léčitelé jsou schopni přivolat ducha konkrétního předka a nechat jej do sebe vstoupit; poté mohou efektivně věštit, vykládat sny, prorokovat a léčit. Trans se vyvolává bubnováním a tancem. V transu osoba léčitele ustupuje do pozadí a uvolňuje místo duchu, který působí. Cílem léčby je harmonizace vztahu mezi pacientem a duchy předků nebo duchy obecně. Věští se například házením kostí.

Zimbabwské náboženství

Zimbabwské náboženství se dělí do mnoha větví: společným prvkem je víra v duchy, kteří koexistují vedle lidí, jsou prakticky všude a ovlivňují materiální svět i budoucnost lidí. Lidé vyznávají nejvyššího Boha. Po fyzické smrti se nesmrtelná lidská duše odebírá mezi předky. Živí lidé se snaží o komunikaci se zemřelými předky, neboť ti je mohou chránit a radit jim. Duchové rádi přebývají na posvátných místech – lidé tato místa chovají ve velké úctě, obětují zde předkům; mohou to být hory, řeky, stromy, skály, jeskyně atd.

Cestování po jižní části Afriky není nijak problematické. Potápění podél jihoafrického a východoafrického pobřeží je excelentní a nemohu ho než vřele doporučit. V Jihoafrické republice může našince nepříjemně zaskočit ostrý rasismus vůči bělochům (poté, co tam běloši udělali černochům, se není čemu divit) a kriminalita ve větších městech. V Zambii, Zimbabwe nebo Mosambiku je v některých oblastech obtížné sehnat jakýkoli transport.

Celá jižní Afrika se celkem bez problémů dá procestovat stopem (s výjimkou Lesotha), zejména Botswana je přímo stopařským rájem. V této oblasti Afriky mohu vřele doporučit Madagaskar, kde je koncetrováno velké množství kulturních, náboženských i přírodních zajímavostí a po ostrově lze pohodově, bezpečně a levně cestovat.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.